Sekulární františkánský řád v Plzni

TL duben 2016 - word strany k tisku

Naše Jindřiška odešla k Pánu …

… stálo v Pavlině esemesce 8. 4. 2016 ve 14.08 hod. Zpráva, jež nás, kteří jsme očekávali, že se Jindřiška už už vrátí z nemocnice domů, k Vaškovi, který ji každý den navštěvoval a doma pracně snižoval práhy, aby se Jindřišce snadněji přecházelo, těžce zasáhla. Je nám to velmi líto. „Byla to svatá žena,“ několikrát zopakoval P. Didak OFM, který spolu s Mons. Emilem Soukupem a P. Jiřím Barhoněm sloužili v pátek 15. 4. zádušní mši v našem a jejím františkánském kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Vzpomínali jsme s Dankou, kolik skvělých lidí, které si Pán k sobě povolal, jsme za deset let poznali v našem terciářském společenství. Temperamentní paní doktorku Zdeňku Salcmanovou a obětavou Aničku Schöttovou, starající se o nemocnou Petru. Nejtiššího z tichých Mirka Němce, pokornou Aničku Kroyovou a nyní milovanou Jindřišku. Každý takovýto odchod zraňuje ty, kteří zůstávají. Ptáme se, proč nám Bůh bere právě tyto, jedinečné, nenahraditelné … Jediná odpověď, která nás napadla, je, že právě jejich životy, jejich vírou a opravdovostí ukazuje na sebe. Tito přijali mé Slovo, následujte jejich příklad. Chvála Tobě, Pane, za tyto naše svaté bratry a sestry. (jaš)

Zemřela Jindřiška Ptáková, naše milovaná sestra v třetím řádu sv. Františka, kde sloužila od roku 1948, tedy od svých 17 let. Plný kostel na jejím pohřbu dokazoval, jak velice si jí lidé vážili. Pán ji přijal mezi své věrné a laskavé služebnice. Ať posiluje jejího manžela Václava a celou jejich rodinu. (lfk na našem facebooku)

Jindra byla před Velikonocemi přijata do Fakultní nemocnice Plzeň - Bory na interní kliniku. Nemohla už chodit, měla oteklé nohy. O svátcích byla přeložena na geriatrii. V týdnu před nedělí Božího milosrdenství byla domluvena na 1. pátek svátost smíření s P. Jiřím Barhoněm, který jí přinesl Eucharistii i na neděli Božího milosrdenství. V následujícím týdnu jsem za ní byla s Eucharistií v úterý a pak ve čtvrtek. Dostávala antibiotika, měla zápal plic, nohy už se trochu vylepšovaly a její touha byla co nejdříve jít domů. Říkala mi několikrát, že je šťastná, že mohla být v tyto dny u svátosti smíření, to jí dávalo úžasný pokoj. Ještě jsme se domlouvaly, kdy ji navštívím, pokud tam ještě bude. Velikým překvapením byl v následující den polední telefonát od jejího manžela Vaška, že Jindřiška zemřela.

Již není omezena prostorem, časem, máme jistě výbornou přímluvkyni. (pfž)

Modlitba sv. Ignáce z Loyoly

Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží,

nauč nás pravé velkomyslnosti,

abychom dávali a nepočítali,

abychom bojovali a nedbali ran,

abychom pracovali a netoužili

po odpočinku,

abychom se obětovali

a nehledali jiné odměny než té,

že jsme vykonali vůli Boží.

Amen. (jap)

Noviciát Aničky Karpíškové

Ve čtvrtek 17. 3. 2016 se stala členkou našeho společenství sestra Anička. Úryvek z obřadu přijetí:

Anička: Já, zde přítomná, žádám o vstup do tohoto bratrského společenství Sekulárního františkánského řádu, abych s větším úsilím a horlivostí prožívala křestní milost a zasvěcení, a tak následovala Ježíše Krista podle učení a příkladu svatého Františka z Assisi. Proto jsem se rozhodla sloužit ve svém stavu k Boží oslavě a plnit jeho přikázání lásky k člověku.

Jarda: Naše bratrské společenství přijímá s velikou radostí tvoji žádost, a proto tě přijímám do Sekulárního františkánského řádu, abys začala období počáteční formace a vyzkoušela si náš františkánský život.

Boni: Církev i františkánská rodina přijímá a potvrzuje tvé dobrovolné rozhodnutí. Kéž ti Pán dá, abys ve svém rozhodnutí vytrvala a byla ve světě kvasem života podle evangelia.

Jarda: Sestro Aničko, naše bratrské společenství ti s velikou radostí slibuje, že ti bude na tvé cestě pomáhat přátelstvím, modlitbou a svědectvím života. Ty pak posiluj naše bratrské společenství co do počtu i svou přítomností a aktivní účastí na našich setkáních i sdílením svých darů. Buď vítána! (jaš)

Naše oblastní františkánská obnova na Svaté Hoře

9. 4. 2016 pořádalo bratrské společenství Plzeň oblastní františkánskou pouť na Svatou Horu u Příbrami. Sraz byl po deváté hodině ranní v ambitech u baziliky. Mši svatou jsme slavili se sušickým kapucínem P. Kryštofem OFMCap od deseti hodin spolu se sekulárními františkány ze Sušice, Příbrami a Prahy – Spořilova. Při mši svaté jsme se přimlouvali i za Jana Hassmanna, který v ten den oslavil své 70. narozeniny a byl na mši přítomný. Býval kostelníkem na Svaté Hoře a jako řidič autobusu vozil v 90. letech naše bratry a sestry na poutě po Evropě. Byl tehdy pasován na „řádového“ řidiče. Před třemi roky podstoupil těžkou operaci srdce a po umělém spánku se probudil slepý a ochrnutý. Jak sám řekl v závěru mše: „… dvakrát jsem vstal z hrobu.“ Mše se zúčastnil díky našim obětavým manželům Jitce a Václavu Polívkovým

Po nich nám také vzkázal, že svůj kříž, obtíže, které nese, chce obětovat za sekulární františkánský řád. Pán Bůh zaplať!

Po mši svaté nás čekal radostný oběd v refektáři na proboštství a po krátkém odpočinku jsme pokračovali v naší duchovní obnově s naším P. Bonaventurou OFM, spolu s ním jsme se modlili, zpívali i rozjímali před křížem od sv. Damiána.

Bylo to krásné a posilující setkání padesáti nejenom františkánů. Velké poděkování všem, kteří přispěli k realizaci této obnovy, zvláště našemu bratru Luboši Kolafovi. Radost jsme měli i z obnovené krásy mariánského poutního místa. (jaš)

Modlili jsme na Svaté Hoře s Bonim

(Poznámky ze zamyšlení P. Bonaventury OFM o vnitřní modlitbě)

Modlit se můžeme různým způsobem. Ústní modlitba může být označována jako „oběť rtů“ – někdy můžeme být i v nedobrém stavu a mohli bychom dělat cokoliv, ale modlíme se. Při rozjímavé modlitbě můžeme přemýšlet třeba o Ježíšově životě. Kontemplativní (vnitřní) modlitba nastává, nahlížíme-li vnitřníma očima na Boha, jsme s Bohem. © Vnitřní modlitbu už potvrzuje Starý zákon.  Svatý František se často modlíval v lese a na opuštěných místech, často přitom vzdychal, plakal, bušil se v prsa, oprostil se od všeho vnějšího a modlil se jen srdcem. Celý se stal modlitbou. © Na nejstarším Františkově vyobrazení z Greccia je zachycen, jak si kusem látky otírá oko. František často plakal – ač mu to Zlý rozmlouval, že si tím zničí oči. Kdo nepláče, nezná Ducha svatého. © Modlit se není „zapnout“ a „vypnout“. Celý život se musí stát modlitbou. Lépe než se za někoho modlit je nosit ho stále v srdci. „Kdo zachovává mé slovo, přijdu k němu a udělám si v něm příbytek.“ František nosil Ježíše stále s sebou (stigmata). Jeho 16. napomenutí je o čistém srdci (používal ho na kapitulách) – je třeba mít čisté srdce, ne zanesené hříchy, neodpuštěním, spory … („Dám vám nové srdce …“) © Zkuste strávit 15 – 30 minut v tichu, před očima třeba ikonu – po chvíli se to začne sypat – kdo mě urazil, co mi kdo dluží … zloba, rouhání, perverzita … zlé myšlenky je třeba hned likvidovat (pozn. Boni několikrát plácl dlaněmi o sebe, jako když „likvidujete“ komáry). © Pak přicházejí myšlenky typu „Co udělám k obědu?“ To není proti Bohu, je to služba a je třeba věnovat této pozemské starosti laskavou pozornost a nechat jí prostor. Po vzoru emauzských učedníků pusťme ke slovu Ježíše. „Co tedy uděláš k tomu obědu?“ Děti také necháváme, aby si hrály; nemohou se stále jen učit. © Františkánská vnitřní modlitba (na rozdíl třeba od karmelitánské) je prostá. Žijme jako dítě, které usne s koláčem v ruce, a ráno, když se probudí, hned koláč hledá. Růženec ze Svaté Hory není pojítkem s Pannou Marií a nelze ulpívat na slovu z Písma. K Bohu se dostáváme přes nevědění, jako milenka, která v noci běží za milým (svatý Jan od Kříže). Svatý František vidí Boha ve všem stvořeném, bratr Slunce, sestra Voda, sestřička Smrt těla … Proto stále chválí Boha, i v jeho vtělení (jesličky, kříž …). František se zasnoubil s Paní Chudobou, proto menší bratři nepotřebují kláštery, mohou žít všude. František miluje vše jako pohan a tím stoupá k Bohu. © Někoho ruší při modlitbě cokoliv, i třeba květina při adoraci. Trapisté mají interiér modlitebny bez ozdob, čistý, bílý prostor; pak může rušit i vlhká skvrna na stěně. Naopak – františkán se raduje ze všeho, tak, jak mu velí srdce. Tím mají františkáni blízko k charismatickému hnutí. Sám František měl často velmi divoké projevy (např. se svlékl před biskupem), výrazně chválil Pána, byl spontánní (viz např. 22. kapitola nepotvrzené řehole ve formě modlitby).

Shrňme si znaky Františkovy vnitřní modlitby: čistota srdce + všude a ve všem vidět Boha + spontánnost.

Následovala příprava a provedení Modlitby před křížem ze sv. Damiána.(S omluvou Bonimu za nedokonalý přepis jeho dokonalé a spontánní promluvy jaš)

Modlitba před křížem ze sv. Damiána

Tato metoda se musí používat s otevřeností srdce, trpělivostí a vytrvalostí, jinak nemůže vydat své ovoce. Každý krok tohoto průvodce vyžaduje, abychom se uměli zastavit, bez spěchu nebo nervozity, a prožívali čas milosti a společenství s Pánem.

1. Uschopni se ke kontemplaci: Uschopni se ke kontemplaci tichem, vnitřním usebráním a zklidněním srdce. Přivolej na pomoc Ducha, aby tě „očistil, osvítil a vnitřně roznítil“.

2. Modlitba sv. Františka: „Nejvyšší slavný Bože, osvěť temnoty mého srdce a dej mi pravou víru, pevnou naději a dokonalou lásku, rozum a poznání, abych splnil tvůj svatý příkaz, který jsi mi vpravdě dal.“

3. Kontempluj kříž: Kontempluj Ho po delší čas. Dovol, aby Jeho pohled pronikl tvé srdce. Zkus se vžít do jedné z postav na kříži. (Panna Maria, Jan Evangelista, Marie Magdalská, Marie Jakubova, setník, apoštolové)

4. „Osviť temnoty mého srdce“: Dovol Pánu, aby se tě otázal, dotýkal se tě a uzdravoval: Jaké jsou tvoje „temnoty“, strachy, problémy. Kdo je ve středu tvých tužeb? Žiješ „pravou víru, jistou naději a dokonalou lásku“? Jakým druhem poslušnosti plníš jeho „svatý a pravý příkaz“?

5. Odevzdej se Pánu: Uzavři tuto chvilku tím, že se znovu pomodlíš ještě jednou a osvojíš si modlitbu před křížem. Dej si předsevzetí, abys tuto modlitbu převedl a vtělil do každodenního života.

Františkánskou cestou

Tři sestry III.

Třetí sestrou, která vloni oslavila významné životní výročí, je Ludmila Marie Františka Kučerová. Narodila se 4. prosince 1955 a my jsme se jí zeptali podobně jako Jitky Polívkové a Pavly Ženíškové.

Lidko, Tvůj život v kostce, výhry či prohry, rodina, studia, zaměstnání … Narodila jsem se v 7 hodin ráno na první neděli adventní v Domažlicích, zrovna když prý z věže tamního arciděkanského kostela Narození Panny Marie trubači hráli píseň „Z nebe posel vychází“. Zde jsem také žila až do svých pěti let. Mám dva sourozence, starší sestru a mladšího bratra. Vystudovala jsem zdravotní školu a začala pracovat na resuscitačním oddělení ve Fakultní nemocnici v Plzni.

Svého manžela jsem poznala na lyžařském výcviku, kde on byl jako instruktor a já jako zdravotnice. Máme pět dětí a šest vnoučat. Po revoluci jsem v roce 1992 s paní doktorkou Klečatskou a s Maruškou Benešovou založila Charitní ošetřovatelskou službu. Od té doby jsem svůj život zasvětila charitě.

Jaká byla tvá cesta k víře, kdo Tě provázel či přivedl, Tvůj život v církvi v nesvobodě režimu … První semínka vztahu k Bohu mi do srdce vložila moje babička Barbora, která mě v Domažlicích vodívala každé ráno do kostela a u které jsem také trávila hodně času. Rodiče nás sami učili katechismu, četli jsme doma společně pravidelně Bibli a další náboženskou literaturu, společně jsme se modlili – učili nás modlit se vlastními slovy. Až když jsem v roce 1968 začala chodit na náboženství, poznala jsem více věřících vrstevníků jinak než od vidění z kostela. Později nás s manželem pozvala Maruška Váňová do modlitebního společenství, které nás hluboce oslovilo. Hlavním duchovním formátorem pro nás byl P. Michal Pometlo OFM. Jemu vděčíme nejen za duchovní vedení, ale i za čistě lidsky moudrý přístup k celé naší rodině, že přežila všechny nejapnosti našeho mladého manželství a vychovatelství… Je pro nás dosud velikým vzorem, příkladem i rádcem. Když nám nabídl, jestli bychom se chtěli stát přáteli sv. Františka, můj muž pravil, že pokud se máme takto přiblížit sv. Františkovi, tak už pořádně, cestou vstupu do třetího řádu. Já byla samozřejmě ráda, neboť pro mě byli jeho členové velkým vzorem. Vstoupila jsem do rodiny, kde cítím, že jsem přijímána, kde vím, že se za mě všichni modlí a já za ně. Jsem vděčná.

Jak se slučuje zasvěcený život s životem ve světě, v čem spatřuješ své povolání, poslání … Sv. František a jeho spiritualita je ideálním vzorem pro život ve světě. Vždyť mohu jít po ulici, mít jen oči otevřené a tisíckrát říkat: „Díky pane!“, a je pořád za co. Sluneční píseň sv. Františka je inspirací na celý život, aby se člověk učil vidět a pak také měl odvahu a sílu jednat.

Boni: Církev i františkánská rodina přijímá a potvrzuje tvé dobrovolné rozhodnutí. Kéž ti Pán dá, abys ve svém rozhodnutí vytrvala a byla ve světě kvasem života podle evangelia.

Jarda: Sestro Aničko, naše bratrské společenství ti s velikou radostí slibuje, že ti bude na tvé cestě pomáhat přátelstvím, modlitbou a svědectvím života. Ty pak posiluj naše bratrské společenství co do počtu i svou přítomností a aktivní účastí na našich setkáních i sdílením svých darů. Buď vítána! (jaš)

 na co jsme se Tě nezeptali a chceš nám sdělit? Omlouvám se, že často nechodím na setkání, ale je to vždycky závažný důvod, snad se už polepším. Mám vás všechny ráda. A jsem ráda, že se františkánská rodina rozrůstá.

A na závěr – chceš se „na dálku“ na něco zeptat Jitky a Pavly? Když vidím, jak život letí, chtěla bych se svých sester zeptat, jestli se po stránce fyzické, psychické a duchovní nějak připravují na běh „cílové etapy“ svého života? (jaš)

Paulus Terwitte: Bohatsví prostého života (Inspirace svatým Františkem)

(Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2014, str. 27 – 32)

Přijmout řád

Najít dobré způsoby vyjadřování ve vztahu k Bohu, sobě a ostatním lidem

Kapitola 3: O bohoslužbě a postu a jak mají bratři jít světem

Bratři klerici mohou vlastnit Breviář, protože slouží bohoslužbu. ☼ Laici ho nepotřebují vlastnit, stačí se modlit Otčenáš mnohokrát za den. ☼ Modlitby za zemřelé, půst od Všech svatých do narození páně a před vzkříšením Páně a v pátek. ☼ Ostatní posty jsou dobrovolné. ☼ V čase nouze nejsou povinni mít tělesný půst. ☼ Ve světě se nehádat o slovíčka, neposuzovat druhé, být vlídní, skromní, pokorní, mluvit uctivě a slušně. ☼ Na návštěvy chodit s přáním pokoje a přijmout jídlo, které předloží.

Tím nejdůležitějším, co v této části řehole čteme, jsou výjimky z řehole. Bůh je naše všechno a lze ho nalézt ve všem. Proto vlastně nemusíme nic. Ale je dobré se dohodnout v tom či onom, protože procházíme světem. ☼ Žít jednoduše neznamená méně, nýbrž více života. Zdánlivě negativní příchuť chudoby, postu a pokání za těmito pojmy skrývají úlevu a radost. Naší snahou je uchovávat se bohatí Bohem a zbavovat se haraburdí. ☼ Ale prostý život františkánů není sám o sobě cílem, o nějž máme usilovat. Kdo si jej dá za cíl, stane se brzy malicherným, ovládne jej křeč! ☼ Člověk, který nalezl Krista, je sám o sobě už dostatečně šťastný, že nepotřebuje hledat nic víc. Nepotřebuje ani klášter, kde by mu sochy, malby, architektura neustále připomínaly jeho mnišství. Bůh je s ním tam, kde je. ☼ Jak si ale takový stav zachovat? ☼ Je třeba si stanovit určitý pořádek. Touha nic nevlastnit proto není asketickým výkonem, nýbrž následkem ohromujícího poznání, že všechno je naplněno Bohem. Celý svět je naším klášterem, a proto lze dobře žít všude. Všude lze zdravit lidi: „Buon giorno, buona gente.“ (Dobrý den, dobří lidé.) ☼ František a jeho bratři žili v prosté svobodě. Nic jim nechybělo, protože rozpoznali, že jim ve stvoření a v druhých lidech vychází vstříc Bůh. ☼ Třetí kapitola je tedy výzvou žít při vší svobodě i s určitým minimem pořádku a vzájemné domluvy.  Nejde o ukládání nějaké povinnosti, ale o sdělení, co bychom při vší svobodě přece jen měli zachovávat. Život podle evangelia nespočívá v předpisech, ale v prostém přesvědčení víry, že jsme Kristovým novým stvořením uprostřed stvoření starého. V tomto rámci je potřeba uspořádat prostor i čas s jejich chaosem. ☼ Stejně jako v rodině: musíme se v lásce domluvit, kdy se budeme modlit, čeho se chceme vzdát, kdo zamkne dveře a kdo vynese koš.

Otázky k přemýšlení: Máte nějakou osvědčenou odpověď na otázku: Jakou spiritualitou se řídí sekulární františkáni? ☼ Jaké zážitky (rituály, posvátná znamení, čtení …) tě posilují v sekulárním mnišství? (lfk)

Gaudenter (Radostně)

Při dubnovém modlitebním společenství jsme se hodně nasmáli, když nám sestra Dáša vyprávěla, jak si doma pověsila obrázek, v němž se při správném úhlu pohledu objeví buď sv. František, nebo kříž od sv. Damiána. Říkala: „Když jsem ho zavěsila, neviděla jsem nic. Stoupla jsem si tedy na stoličku a uviděla jsem sv. Františka. Tu jsem se zastyděla, že se nad Františkem povyšuji. Rychle jsem si klekla a spatřila jsem Krista na kříži.“ Tak sestra Dáša našla správný postoj, jak hledět na obrázek. (jaš)

Setkání MBS SFŘ v Plzni v roce 2016:

Modlitební setkání s formací – zpravidla 1. čtvrtek v měsíci v 17.00 – 18.30 hod., začátek ve farní kapli, pokračování ve farním sále: 5. 5., 2. 6., v červenci / srpnu se nekoná, 1. 9., 6. 10., 3. 11., 1. 12.

Setkání MBS SFŘ s adorací a Mší svatou – zpravidla 3. čtvrtek v měsíci 16.00 – 19.00 hod., začátek v kostele NPM, pokračování ve farním sále: 19. 5., 16. 6., v červenci a v srpnu se nekoná, 15. 9., 20. 10., 24. 11. (změna – státní svátek), 15. 12.

Vzkaz od Otce Bonaventury ke květnovému setkání: Milí terciáři, pokud byste se chtěli připravit na květnovou biblickou hodinu, budeme brát proroka Zachariáše se zaměřením na 4. a 13. kapitolu. Br. Boni

SLAVÍME v dubnu a květnu 2016

Profese:

Ludmila Blanka Škodová 2. 4. 1972

Anna Ludmila Srbová 13. 5. 1995

Oldřich Prokop Rosůlek 18. 5. 2006 10 let Stanislava Glorie Chadimová  19. 5. 2003

Jiřina Benigna Křížková  21. 5. 1944 

Alena Anežka Vadlejchová 22. 5. 1992

Narozeniny:

Jitka Anežka Polívková, 10. 4. 1950

Alena Anežka Vadlejchová 23.5.1952

Přejeme hojnost Božího požehnání!

Redakční rada: Pavla Františka Ženíšková, Karel František Ženíšek, Luboš František Kolafa, Milan Ludvík Kučera, Jana Anežka Pachnerová, Jaroslav Antonín Šedivý.

https://mbssfrplzen.estranky.cz/, https://www.facebook.com/mbsplzen