Sekulární františkánský řád v Plzni

TERCIÁŘSKÉ LISTY LISTOPAD 2008   

Plzeňský zpravodaj bratří a sester SFŘ
Jen pro vnitřní potřebu MBS SFŘ PLZEŇ

• Představí Manuál pro iniciační formaci a usnese se na formaci pro nadcházející roky;
• Posoudí záležitost „přivtělení“ Františkánské mládeže k SFŘ;
• Stanoví směrnice a kritéria pro finance Mezinárodní rady SFŘ na příští tři roky;

Vysvětlí účelně článek 89.4 Generálních konstitucí, týkající se možností duchovní asistence v MBS[1];

c) jiným diecézním duchovním nebo nefrantiškánským řeholníkům.

Nejslavnější Bože, chválíme Tě za Tvou přítomnost ve světě a za úžasný dar našeho františkánského povolání. Úpěnlivě Tě prosíme, vnukni každému bratru a sestře našeho sekulárního františkánského řádu, jak se máme připravovat na nadcházející Generální kapitulu v Maďarsku.Uděl potřebnou moudrost našim bratřím a sestrám, kteří se zúčastní kapituly, aby odhalili nejdůležitější věci pro náš řád pro příštích šest let a aby zvolili ty, které chceš k tomu, aby nás vedli a animovali. Doprovázej a veď nás, abychom zachovávali evangelium a naši Řeholi pozorněji a spolupracovali s Tebou na obnově církve a světa. Prosíme Tě o to skrze Krista, našeho Pána a pro přímluvy blahoslavené Panny Marie, svatého Františka, svaté Kláry a našich patronů svaté Alžběty a svatého Ludvíka. AMEN. (Zpravodaj NR, č. 9, červenec 2008)

Minulé setkání našeho společenství proběhlo netradičně, v duchu revoluce  protože moci naší ministryně „se chopil“ bratr Milan Kučera a zbytek naší rady MBS SFŘ. Pro úplnost je třeba říci, že to bylo se souhlasem a z přímého pověření ministryně Pavly, která se v té době zotavovala a nabírala síly v lázních společně se svým manželem Karlem. Protože naši terciáři jsou na podobné manévry z doby totality zvyklí, nenechali se ani překvapit ani zaskočit, a pomalu se po hlavním programu – modlitbě breviáře vytráceli … Přejeme všem vytrvalost a věrnost svatému Františkovi Serafínskému až do konce!

Slavnost svatého Františka 4. října

Jak je již tradicí, hlavním celebrantem na naší slavnosti byl fr. P. Vojtěch Soudský OP. Koncelebranty byli br. P. Bartoloměj Pavel Černý OFM a br. P. Didak Robert Klučka OFM. Kázání bylo podnětné a zajímavé. Jeho hlavním mottem bylo „Pokora je pravda“, tedy to, že svatý František, který zdůrazňoval pokoru, vůbec není v protikladu se svatým Dominikem, který kladl hlavní důraz na pravdu. Vtipně poznamenal, že „nikdo nikdy neviděl pokorného dominikána a učeného františkána“  takže pravdivost = učenost.  => „vím, že nic nevím“ a jsme zpátky u pokory. Člověk je jen tím, čím je před Bohem. Přestože byla v kostele trochu zima, atmosféra byla pokojná a radostná, k čemuž jistě přispěla i Sluneční píseň svatého Františka, která bohužel je slyšet jen jednou za rok. Po mši svaté a nešporách následovalo setkání našich bratří a sester u malého pohoštění ve farním sále. Přišli se podívat i další dominikánští bratři a Otcové, a tak jsme mohli chválit, dobrořečit a radovat se společně v Pánu.

☺ ☺ ☺ VTIP MĚSÍCE : VTIP MĚSÍCE :

Chlapík na konci sil se plazí po poušti a najde zazátkovanou láhev. Otevře ji, vyletí z ní dobrý džin a praví: „Splním Ti jedno přání!“
Chlapík řekne, že by se chtěl dostat domů. A tak ho Džin chytí za ruku a vede po poušti.
Chlapík namítá: „A nešlo by to rychleji?“
Džin: „Tak utíkejme!“

Bratr pokýval hlavou a slíbil, že zkusí nebožtíka z trestu vysvobodit. „To bych byl rád,“ řekl přízrak, otřel si slzy a protože se právě rozezněly zvony, rozplynul se. Druhý den se bratr františkán svěřil svému spolubratru. Ten slíbil svoji pomoc. Oba dva společně odsloužili za duši, která nenalézá pokoje, mši svatou a pak odešli na hřbitov. Z hrobu vykopali kosti nebožtíka, vykropili je svěcenou vodou, a pomodlili se za spasení jeho duše. Vrátili ostatky pod zem a za oknem kláštera čekali na půlnoc. Když nastala, byl na hřbitově klid a mír. Uplakaný duch se už na františkánském hřbitově nikdy neobjevil. (Podle knihy „Plzeňská strašidla se vracejí“)

Ve šlépějích našeho svatého Otce Františka

RNDr. Jiří Bonaventura Mrázek, CSc. (1923 - 14. 11. 1978), terciář, vědec, matematik a fyzik.

Zápisník

Teprve když člověk zemře, začne mluvit to, co až dosud mlčelo.

I dr. Mrázek měl svůj zápisník. O jeho existenci jsem se dozvěděl až při jedné návštěvě v nemocnici. Požádal mne, abych mu ho přinesl.

Asi jsem se musel tvářit zvědavě, když jsem mu nesl kalendářík k posteli, protože mi řekl:

„Víš, já si dělám poznámky o některých svých duchovních úkonech. Dělám to už léta. Podívej se. Ty můžeš.“

Otevřel jsem kalendářík...

Stránky byly velmi hustě popsány drobounkými písmeny a různými geometrickými obrazci. Rozpačitě jsem prohlížel hustě popsané stránky kalendáříku...

„Tomu vůbec nerozumím!“ - prohlásil jsem. Bratr mi zběžně vysvětlil význam některých písmen. Z toho, co mi svěřil, jsem z poznámek vyčetl, že se denně modlil breviář. A modlil se jej zasvěceně. To vím ze způsobu jeho řeči, jak o této modlitbě mluvil. Znal historii vzniku breviáře, postřehl různé kolektivy autorů, kteří zpracovávali při nové úpravě přímluvy v laudách a nešporách, vychutnával klasickou stavbu latinské věty. Dále jsem poznal, že se denně aktivně účastnil mše a denně přijímal.

Denně meditoval. Z rozhovoru vím, že měrnou jednotkou jeho meditace nebyly minuty, nýbrž hodina. Někdy i více než hodina.

Denně sledoval svůj duchovní život v jeho růstu i nesnázích, jak o tom svědčí značky, jejichž význam znal jen on sám a kterými patrně vyjadřoval průběh svého každodenního zápolení s tajemstvím Boha ve svém vlastním životě. V nich se zračí jeho každodenní sebereflexe, porážky i vítězství.

Vnucuje se představa starozákonní teofanie v zápase Jakuba s andělem:

„Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!“

 Zvláště poznámky posledního roku ukazují, že prostě zachycoval realitu svého života. Jak život šel. Nedělal věci proto, aby je mohl zaznamenat. Zaznamenával je - protože je dělal.

Z poznámek zápisníčku jsem dále poznal, že se takřka denně modlil růženec. Někdy i celý, všech patnáct desátků.

Každý pátek rozjímal křížovou cestu, v postní době takřka denně.

Byl člověkem velké otevřenosti vůči prostředí a životu vůbec, zvláště vůči přírodě. V zápisníčku jsem našel poznámku, která svědčí o františkánském ladění ducha:

7. 1. 1978 - 9.10 - prvně datel klepal o větev

Je to asi dobře, že mi dr. Mrázek nesvěřil význam značek svého zápisníčku. Své duchovní zápolení s tajemstvím Boha si nechal pro sebe.

Nebo by se to dalo vyjádřit v duchu Nového zákona:

„Pán stojí před námi. Musíme za ním. Ale každý po vlastní ose!“

Když jsem se ještě chvíli probíral stránkami jeho zápisníčku, prohodil jsem:

„Tohle nedělají ani někteří kněží. To by měli vidět!“

Chvíli mlčel, jako by váhal. Pak řekl: „Kdybys myslel, že by to mohlo být někomu k duchovnímu užitku, tak mu to řekni.“

Poslední rok života dr. Jiřího Mrázka, jak se zdá, měl charakter exercicií. Na prvních listech kalendáříku si totiž napsal:

DEFORMATA - REFORMARE

REFORMATA - CONFORMARE

CONFORMATA - CONFIRMARE

CONFIRMATA - TRANSFORMARE

Asi skutečně stoupal po těchto čtyřech terasách k Bohu.

Není bez zajímavosti, že již v roce 1977 s překvapující jistotou prohlašoval: „Letos umřu“.

Že se jeho tvrzení nesplnilo, nutno přičíst modlitbám paní Mrázkové. Jistota blízkého konce však v něm od té doby trvala.

Proto také asi napsal do záhlaví posledního roku: „Historie roku 1978“
Ano.

Historie konce života vědce - křesťana.

Ve svém zápisníčku sem tam utrousil stručnou poznámku o tom, co ho zaujalo.

Poznámku o datlovi jsem již uvedl.

22. 3. začal jarní osev v T.

28. 3. prvně bez velkého zimníku.

30. 3. zdálo se mi, že jsem zaspal výstupní stanici v P. VIII.

28. 4. už několik dní mám potíže.

11. 5. diagnosa: polyp - anebo Ca ??

12. 5. v nemocnici.

Poznámky o modlitbě breviáře a o užívání ostatních prostředků duchovního života neustávají.

Mši sv. sledoval z rozhlasu.

15. 5. budu v nemocnici velmi dlouho...

Den před operací, která byla stanovena na 18. 5., konal bratr svoje denní duchovní penzum jako obvykle. V kalendáříku je však zaznamenáno:

B B B B

To znamená, že se modlil breviář na tři dny dopředu! Tušil, že nebude schopen po operaci persolvovat modlitbu církve. Nechtěl ji vynechat.

Nevím, kdo ze svatých to byl, který, když byl uvržen do temné kobky, se modlil breviář v nepatrném proužku světla, které pronikalo do temnice klíčovou dírkou vězeňského zámku. Také nechtěl ani v takové situaci vynechat modlitbu církve. Bratr také ne.

Jistě to nebyla skrupulozita, která motivovala jejich jednání.

V den operace si poznamenal:

18. 5. - 8.30 Milý Ježíši, z lásky k Tobě Ti dávám svůj život. Chci snášet vše trpké a bolestné na tomto světě vždy s Tebou. Všechno Ti chci přinést vylepšené životem, až moje pozemská pouť skončí. Hoď dnes odpoledne kostkou mého života. Ať padne, co padne. Beru vše, protože Tě miluji, jak jen člověk může nadpřirozeně milovat.

Nezapomeň na ty moje nejmilejší, které Tobě a Tvé matce odevzdávám.

Milovaný Ježíši, z lásky k Tobě Ti dnes obětuji svou smrt či své probuzení. Děj se především Tvá Vůle.

Ode dne operace žil dr. Jiří Mrázek v liturgickém předstihu tří dnů. Jen když mu bylo velmi špatně, sahal do rezervy a předstih snižoval.

První den po operaci se však breviář modlil.

Pak záznamy pokračují:

22. 5. - 13.30 dozvěděl jsem se, že kostka mého života padla na „rakovinný nádor“, spíše větší než menší.

Pane Bože, přijímám tento osud bez výhrady, protože vím, že mne neopustíš.

25. 8. ve velesvatyni jsem s Bohem sám, zcela sám. Tlak utrpení, rozvinutý do prostoru lásky, ztrácí na síle.

27. 8. mám pocit, jako by mě všichni opustili...

Ode dne smrti Sv. otce Jana Pavla I. (29. 9. 78) obětoval bratr všechno svoje utrpení za prozřetelnostní volbu nového papeže a za nového Svatého otce samotného.

Denně přijímal s dovolením lékařů návštěvy - a nebylo jich málo. Rozmlouval s nimi, napsal i o návštěvách krátkou meditaci, kterou nazval: 
Meditace varovná (27. 9. 78).
Přijímal i spolupracovníky, lektoroval ještě některé vědecké práce a poskytoval konzultace.

SLAVÍME 

NAROZENINY:
05.11. Uday Kumar Gallela
23.11. P. Bartoloměj Pavel Černý OFM
26.11. Stanislava Chadimová
28.11. Dr. Blažena Klečatská

Přejeme hojnost Božího požehnání a ochranu Panny Marie a pomoc svaté Anežky a Alžběty a všech svatých!