Evangelii gaudium

II. Pokušení pastoračních pracovníků

76.  V kontextu nynější globalizované kultury je přínos církve v nynějším světě nesmírný. Mnoho křesťanů vydává z lásky svůj život ve službě druhým.

77.  Přesto však jsme jako děti této doby určitým způsobem pod vlivem nynější globalizované kultury.

„Ano“ výzvě misijní spirituality

78.  Dnes je možné u mnoha pastorační pracovníků, včetně zasvěcených osob, zaznamenat přehnanou starost o osobní prostor autonomie a odpočinku. Proto lze u mnoha z těch, kdo se věnují evangelizaci, i přes aktivní život modlitby zaznamenat jakýsi individualistický akcent, krizi identity a pokles nadšení.

79.  Mnozí pastorační pracovníci trpí, i přes aktivní život modlitby, jistým druhem komplexu méněcennosti, který je vede k relativizování a zamlžování vlastní křesťanské identity a přesvědčení.

80.  U pastoračních pracovníků, kteří mají vždy určitý duchovní styl a zvláštní způsob uvažování, se vyvíjí jistý relativismus, který je ještě nebezpečnější než ten věroučný. Jednají, jako by neexistoval Bůh, rozhodují se, jako by neexistovali chudí, sní, jako by neexistovali druzí, a pracují tak, jako by neexistovali ti, kterým ještě nebylo hlásáno evangelium. Nezřídka upadají do takového životního stylu, který působí závislost na ekonomických jistotách nebo na moci a lidské slávě.

K odstavci 78.:

Slovník cizích slov: individualizmus = nezávislost jedince na skupinových a společenských normách či standardech

Motto: „My jsme děti doby, hlásající individualismus. Ten na první místo klade jedince. Dříve se každý daleko více ztotožňoval se společenstvím, ve kterém žil. Západní člověk má sklon zapomínat, že je odkázán na druhé (přitom by se sám neuživil, nevyrobil elektřinu, natož mobilní telefon…). Nikdo jsme si nedali život a bez péče druhých bychom po narození nepřežili. Dnešní člověk až příliš prosazuje především svá práva, svou nezávislost, soběstačnost, co nejmenší omezování druhými a společností. Chce se starat především sám o sebe, nechce se vázat na druhé. Někteří odmítají i solidaritu a odpovědnost za druhé.“

Poznámky k biblickým textům liturgie, Slavnost Ježíše Krista (23. listopadu 2014) www.letohrad.farnost.cz/450.doc

K zamyšlení: Nehledám ve svém náboženském životě pouze momenty, které sice nabízejí povznesení, ale neposilují setkávání s druhými, nasazení ve světě, nadšení pro evangelizaci?

K odstavci 79.:

Wikipedie: Komplex méněcennosti je celkový pocit nedostatečnosti, hluboká pochybnost a nejistota o sobě samém - zejména pokud neodpovídá skutečnosti. Od sebekritičnosti se liší tím, že člověk tento pocit skrývá nebo i zastírá přehnanou „kompenzací“, například arogancí a asociálním chováním. Od pokory se liší tím, že se s ním člověk nedokáže smířit, nedokáže sám sebe přijmout, jaký je.

Motto: „Vždyť my se skoro stydíme přiznat, že jsme křesťané. Nechali jsme si vnutit jakýsi komplex méněcennosti, zaostalosti, tmářství, a podle toho se i projevujeme. Uvěřili jsme snad tomuto vnitřnímu komplexu víc než Kristovým slovům?“

farnostdobrouc.sweb.cz/text/zpravicky/2005/zp_16.htm

K zamyšlení: Nebere mi radost z misijního poslání obraz Církve, jak jej vykreslují média a některé politické a intelektuální kruhy?

K odstavci 80.:

Slovník cizích slov: relativizmus = názor o podmíněnosti (relativitě) poznání, hodnot nebo morálních norem

Motto: „Relativismus – vše je relativní, zlo i dobro dočasné. Říkáme: Taková je doba. – Ale kdo ji tvoří? MY!! My se zpronevěřujeme Bohu a tvrdíme, že je vše dovoleno, vše, co je pro mne příjemné.“

www.farnostlipnik.cz/aktivity/casopis/archiv/2013_02.pdf

K zamyšlení: Je v pořádku, aby věřící nebo dokonce duchovní vystupoval jako účastník televizních nebo rozhlasových pořadů nebo dokonce zábavných show (jako např. Tomáš Halík nebo Zbigniew Czendlik)?