Sekulární františkánský řád v Plzni

Jak jsem letos prožil svátek sv. Františka . V sobotu 3. října 2015 večer jsem se přes odpor bratra osla vydal do kostela Všech svatých na Roudné, kde se slavil Tranzitus sv. Františka z Assisi. Cesta přes hřbitov do kostela byla naštěstí lemována hořícími svíčkami, a tak jsem se bez úrazu dostal do ztemnělého kostela. Tam se postupně shromáždilo cca 25 přátel sv. Františka včetně bratří Didaka, Bonaventury a Junipera.  Na zemi v presbytáři ležel františkánský hábit, jehož obrysy lemovaly malé hořící svíčky a v místech pěti stigmat, pak svítily svíčky červené. Bratři františkáni se střídali ve čtení životopisů sv. Františka, v interpretaci jeho modliteb a zpívali žalmy. Pak následovalo tiché rozjímání.

V neděli 4. října se slavila slavnost sv. Františka v Pavilónku na Lochotíně, který byl úplně nabytý. Dětská schóla velmi pěkně doprovázela bohoslužbu. Eucharistii předsedal dominikán P. Romuald Rob. V promluvě vyzdvihl tři „body“ z Františkova života, které můžeme následovat:konverzi

• - poznání sv. Františka, že nevede dobrý život, a Františkova odvaha ho změnit pohled na stvoření
• - přes to, že do světa vstoupil hřích, máme si všeho stvořeného vážit (citace koncilu), a uvedl k tomu na první pohled podivný příměr: „V Boha nemusíme věřit, protože Ho ve všem stvořeném vidíme.“
• jako třetí zlom ve Františkově životě pak připomenul modlícího se sv. Františka, kdy v kostele sv. Damiána hleděl na ukřižovaného Krista, viděl Jeho oči a slyšel Jeho hlas: „Františku, oprav můj dům.“ Výzva i pro nás: hledět na Krista na kříži a odezírat z Jeho očí, co k nám hovoří.

Vřelé přijetí a setkání s mnohými známými bylo radostným povzbuzením. (kfž)

Mše svatá v dobřanské Psychiatrické nemocnici

Velké poděkování Otci Bonimu, že na podnět zřejmě Bětky K. uspořádal v sobotu 26. 9. odpoledne mimořádnou mši v kostele Povýšení sv. kříže v dobřanské Psychiatrické nemocnici. V kostele se již delší čas konají jen bohoslužby slova a obřady dle latinského ritu. Duchovní potřeby nemocných zajišťuje na požádání Otec Martin Váňa či jeho spolupracovníci z litické Koinonie, kteří mají Dobřany v duchovní správě. Vzhledem k jejich značné vytíženosti se ale pravidelné obřady konají jen ve farním kostele sv. Mikuláše v Dobřanech na náměstí, kam se běžně pacienti z léčebny nedostanou. Doufáme, že se nyní – s plánovaným přestěhováním části litických na dobřanskou faru – zlepší i duchovní pomoc na ústavě. Mše se zúčastnilo překvapivě velké množství lidí jak z řad pacientů, tak i návštěvníků ústavu. Věděli jsme o mši s předstihem a pět z nás (Jindra a Vašek Ptákovi, Jana Pachnerová a Šedivých) se domluvilo na návštěvě naší sestry Aničky Kroyové, která je na léčebně již několik měsíců, a pomohli jsme jí, aby se mše mohla také zúčastnit. Otec Boni ve své promluvě zdůraznil, jak moc je toto místo duchovně vyprahlé a jak je žádoucí duchovní pomoc strádajícím. V přímluvách zazněla upřímná slova pacientů i lidí, kteří mají k ústavu vztah.

Dovolím si ještě jednu osobní poznámku. Z Dobřan pocházím a moje maminka na ústavě celý život pracovala. Je třeba pamatovat na všechny potřebné žijící, ale mějme na paměti, kolik v tomto obrovském zařízení žilo lidí, často ne dobrovolně a v ne příliš dobrých životních podmínkách. Nejtragičtější byla noc ze 16. a 17. dubna 1943, kdy se dobřanský ústav stal kvůli navigační chybě cílem překvapivého bombardování letadel britské RAF. Jednalo se vůbec o první nálet na české území a měl být určen plzeňské Škodovce, která byla tehdy zbrojovkou Třetí říše. Celkem 249 letadel Lancaster MkI.83 svrhlo 617 tun bomb na jihovýchodní část Dobřan, do míst, kde se nacházel ústav a vojenská kasárna. Při tomto útoku zahynulo 100 pacientů ústavu, většina z nich velice krutě, protože uhořeli na uzavřených odděleních ústavu. Pamětníci nacházeli po náletu mrtvé pacienty za zamřížovanými okny jejich cel, odkud se nemohli dostat. Další pacienti byli nacházeni mrtví či těžce zranění v sutinách uvnitř areálu. Část pacientů se rozutíkala do okolí hnána hrůzou, kterou při bombardování zažila. Během dalších dnů byli pacienti nacházeni zcela vysílení blízko Plzně, Přeštic a Blovic. Ještě doplním, že k dalším obětem náletu patřilo 60 vojáků Wehrmachtu v kasárnách a 35 civilistů ve městě, zraněno bylo několik set lidí. Ze 746 domů v Dobřanech bylo ušetřeno jen 200, 1.100 lidí přišlo o střechu nad hlavou. Ústav pro duševně choré byl náletem natolik zdemolován, že většina přeživších pacientů musela být dočasně evakuována do plzeňské věznice na Borech a do Klatov, kde byly zcela nevyhovující podmínky, následkem čehož došlo k dalším úmrtím. Vzhledem k tomu, že většina obětí byla německého původu, v poválečné době této novodobé „apokalypse“ nebyla věnována patřičná pozornost. Až v letošním roce, 70 let po válce, byl na dobřanském náměstí u paty věže odhalen třítunový žulový monument – Slza válek – připomínajícím oběti všech válek, které Dobřansko potkaly, ale také ty, kteří kvůli válkám přišli o své blízké. Pamatujme na ně v modlitbách. (jaš)

Radost evangelia k modlitebnímu setkání 1. 10. 2015 - II. V krizi společenské angažovanosti - Výzvy městských kultur

71. Kniha Zjevení nám říká, že plnost lidstva a dějin se uskuteční ve městě. Potřebujeme vnímat město kontemplativním pohledem, totiž pohledem víry, která objevuje Boha, jenž přebývá v jeho domech, na jeho ulicích a náměstích.

72. Ve městě je náboženský aspekt zprostředkován různými životními styly, zvyky, které se pojí k určitému vnímání času, prostoru a vztahů, jež je odlišné od stylů venkovských obyvatel.

73.  … se rodí nové kultury na těchto rozlehlých lidských územích, kde … křesťan … od nich přejímá jiné způsoby vyjadřování, symboly, poselství a paradigmata, která nabízejí nové životní ukazatele, často odporující Ježíšovu evangeliu.

Synod konstatoval, že … (města) jsou přednostním místem nové evangelizace. … abychom uvažovali o nových prostorech modlitby a společenství, které budou přitažlivější a srozumitelnější pro městskou populaci. Venkovské prostředí v důsledku hromadných sdělovacích prostředků nestojí mimo …

74. Nezbytnou se stává taková evangelizace, která bude vnášet světlo do nových forem vztahu k Bohu, k druhým a k životnímu prostředí a bude probouzet základní hodnoty. Je nutné být tam, kde se tvoří nové příběhy a paradigmata, přinášet Ježíšovo Slovo do nejhlubších zákoutí duše města.

Existují sice občané, kterým se odstává adekvátních prostředků k rozvoji jejich osobního a rodinného života, ale existují také mnozí „neobčané“, „poloviční občané“ či „městský odpad“.  … rozpor vyvolává velmi bolavá utrpení.

75.  … ve městech se snadno rozmáhá obchod s drogami a lidmi, zneužívání a vykořisťování nezletilých, izolace starých a nemocných lidí, různé formy korupce a kriminality.  … (město) se často mění v místo úniku a vzájemné

nedůvěry. Domy a čtvrti se stavějí spíše za tím účelem, aby izolovaly a ochraňovaly, než aby spojovaly a integrovaly. Hlásání evangelia bude v těchto prostředích základem opětovné stabilizace důstojnosti lidského života. … jednotvárný a rigidní program a styl evangelizace není pro tyto situace vhodný. Když křesťan do všech důsledků prožívá to, co je lidské, a důsledně se

– jako kvas svědectví – angažuje v těchto výzvách v jakékoli kultuře a v jakémkoli městě, stává se lepším a činí město plodným.

 Otázky k zamyšlení pro naše společenství:

Anonymita města dovoluje na jedné straně relativně svobodnější způsob života než na malém městě či na venkově, na druhé straně však může vést k posilování egoismu či k izolaci. Jste-li z města, jak prožíváte život ve Vaší nejbližší komunitě? Znáte své sousedy v domě a v ulici, přátelíte se s nimi, sdílíte se? Máte možnost předávat radostnou zvěst nebo je to pouze Vaše „soukromá“ záležitost?
Znáte ze své farnosti či z naší diecéze netradiční způsoby evangelizace zohledňující proměnu společnosti, pestrost života ve městě? Znáte společenství, která netradičním způsobem předávají víru? Jsou pro Vás tyto způsoby přijatelné, nebo upřednostňujete tradiční prožívání víry?
Jak může být současný křesťan ovlivňován „moderní dobou“, že vědomě či nevědomě svým chováním odporuje Ježíšovu evangeliu? jaš

SLAVÍME v září a říjnu 2015

Profese:

Anna Pavla Kroyová, 1. 10. 1958 ,  

Jana Antonie Vlnařová, 6. 10. 1972,  

Věra Františka Lodrová a Libuše Antonie Světlíková, 18. 10. 1993,   Václav František Pták, 3. 11. 1952

Narozeniny: 

Jana Anežka Pachnerová, 23. 11. 1959, 

Stanislava Glorie Chadimová, 26. 11. 1961,  

Blažena Klečatská, 28. 11. 1934

Přejeme hojnost Božího požehnání! :Redakční rada: Pavla Františka Ženíšková, Karel František Ženíšek, Luboš František Kolafa, Milan Ludvík Kučera, Jana Anežka Pachnerová, Jaroslav Antonín Šedivý.