Papežovo tajemství: Jak to papež dělá, že si uchovává radost a naději? (aneb Modlitba bez odvahy je k ničemu)

Nemám nejmenší tušení. Trochu asi záleží na osobnosti, řekl bych, že jsem trochu nevědomec. A nevědomost mne činí lehkomyslným. Nedovedu odpovědět. Opravdu nevím. Modlím se a odevzdávám se. Plánování mi působí těžkosti. Osmělím se říci dvě věci. Pán mi dal milost mít velkou důvěru, odevzdat se Jeho dobrotě. I uprostřed největších hříchů. A poněvadž mne neopustil, činí mne to ještě více důvěřivým a umožňuje mi to jít dále s Ním. Mám v Něho velkou důvěru. Vím, že mne neopustí. A modlím se. To ano. Jsem si také vědom, že jsem se dopustil mnoha špatných věcí a mnoha chyb, když jsem Pána opustil, chtěl jsem kontrolovat kormidlo sám a vydat se ožehavou cestou sebevykoupení, tedy spasit se sám svým konáním. Takovou byla spása učitelů zákona, saducejů, lidí, kteří znepříjemňovali život Ježíšovi. Já nevím. Upřímně řečeno - neumím to vysvětlit. Odevzdávám se a modlím. On však nikdy nechybí. Viděl jsem, že je schopen nikoli skrze mne, ale skrze lidi konat zázraky. Viděl jsem zázraky, které Pán koná skrze lidi, kteří jdou touto cestou, odevzdáni do Jeho rukou. A ještě něco - když říkám, že jsem trochu nevědomec, řekl bych, že smělost, odvaha je velká milost. Svatý Pavel mluvil o dvou velkých vlastnostech, které musí mít křesťan, aby hlásal Ježíše Krista. Je to odvaha a trpělivost. Odvahu jít dál a trpělivost snášet tíhu práce. To je zajímavé: co se vloží do apoštolského života, je třeba dát do adorace. Modlitba bez odvahy je nekonzistentní, je k ničemu. Vzpomeňme na Abrahama, když jako správný žid licitoval s Bohem: „A když jich bude 45, 40, 30 a když 20...“ Troufal si. Byl odvážný v modlitbě. Vzpomeňme na Mojžíše, když mu Bůh řekl: „Pohleď na tento lid, už ho nesnesu, vyhladím jej, ale ty buď klidný, učiním tě hlavou lepšího lidu.“ – „Ne,  ne.  Zničíš-li  tento lid,  pak  znič

také mne.“ To je přece odvaha! V modlitbě je třeba odvahy. „Všechno, oč prosíte v mém jménu, pokud to budete žádat s vírou a věřit, že toho dosáhnete, už jste dostali.“ Kdo se tak modlí? Ochabli jsme. Chce to odvahu, trpělivost. Snášet protivenství, snášet životní neúspěchy, bolesti, nemoci, tvrdé životní zkušenosti. Oslovilo mne, že váš generální představený poukázal na neporozumění a odmítání, které musel snášet otec Kenntenich. V tom spočívá znamení, že křesťan jde kupředu, nechá-li jej Pán projít zkouškou odmítnutí. To je znamení proroků. Falešní proroci nebyli nikdy odmítáni, protože říkali králi nebo lidem to, co chtěli slyšet. Všichni jim proto říkali: „Ach, to je krása!“ A víc nic. S odmítnutím souvisí trpělivost, když jej v životě snášíme, aniž se mstíme jazykem, pomluvou či výsměchem.

A potom jedna nezbytná věc. Ptali jste se mne na moje tajemství. Nevím, ale pomáhá mi nedívat se na věci ze středu. Je jenom jeden střed: Ježíš Kristus. Spíše se tedy dívat z periferie, odkud je vidět jasněji. Když se někdo uzavře ve svém malém světě, hnutí, ve farnosti, na arcibiskupství nebo tady ve světě římské kurie, potom nezachytí pravdu. Ano, možná ji pochopí teoreticky, ale nezachytí realitu pravdy v Ježíši. Pravda se chápe lépe z periferie než z centra. To mi pomáhá. Nevím, jestli je to mé tajemství či nikoli, ale připomínám si, jak se změnila koncepce světa, kosmická vize světa. Od Magalhãese dál bylo jednou věcí vidět svět z Madridu či Lisabonu a druhou vidět jej z Magalhãesova průlivu. Tam začali chápat něco jiného, totiž revoluci, která umožňuje chápat realitu z jiného hlediska. Totéž se děje nám. Zůstáváme-li uzavřeni do svého malého světa, který chrání nás a všechno, nedostane se nám porozumění a poznání opravdové situace pravdy.

Měl jsem v těchto dnech velké setkání s Mezinárodní asociací trestního práva a jeden z nich mi pak v soukromí řekl: „Otče, někdy při návštěvě ve vězení pláču spolu s vězněm.“ A to je příklad: On vidí realitu práva, toho, koho posuzuje jakožto vyšetřující soudce, ale také zranění, které tam je. A tuto realitu vidí lépe teprve tam. Pro mne bylo v těchto dnech jednou z nejkrásnějších věcí slyšet, jak nějaký soudce říká, že dostal milost plakat spolu s vězněm.

Tedy, jít na periferii. Mít určitou zdravou nevědomost, Bůh jedná. Modlit se a odevzdávat se. Odvaha a trpělivost. Jít na periferii. Nevím, zda je to moje tajemství, ale toto mne napadlo. (Př. Milan Glaser) (pfž)

Den seniorů v plzeňské Meditační zahradě

Den seniorů se konal v plzeňské Meditační zahradě pana Hrušky. Mši celebroval biskup František Radkovský, který se ptal, zda se už může zařadit mezi seniory, protože je to vzácný čas dokončení člověka před odchodem k Pánu. Povzbudil všechny k odevzdání se do náruče Boží.

Podobně hovořil až k srdci páter Benedikt Holota, který přirovnal stáři k dozrávání ovoce. Z dalších myšlenek P. Benedikta: Pokoj znamená nevlastnit sebe. Pokoj je známkou zralého člověka. Avšak stáří sebou přináší velký neklid. Žij s touhou po Bohu. Odevzdej se mu. Žij svoji víru pravdivě. Sv. Terezie žila 15 let v depresích. Ty to také vydržíš. Ať tvé srdce spočine v Bohu. To nejnešťastnější je, když se naše modlitba točí jenom kolem nás samých. My už nemusíme při modlitbě spěchat. Už se tak nesoustředíme. Naše mysl se často zatoulá. To nevadí. Nevracej se k začátku. Zkus pokračovat tam, kde jsi asi tak přestal. Mějme sami se sebou trpělivost. Víra je psychologická dřina. V umírání budeme slabí. Vůle bude slabá. Zůstane jen důvěra v Boha a odvaha svěřit se mu. Je třeba se schoulit do náruče Boží.

Páter Michal Pometlo vzpomínal na počátky Meditační zahrady: pan Luboš Hruška, sochař Roman Podrázský, pan Chaloupka a další, kteří už dnes nejsou často jmenováni, ale jejich zásluhy jsou v nebi, ti všichni jsou společnými autory příběhu o odpuštění.

To vše si připomínali terciáři sv. Františka a další hosté slavnosti. Slibme si, že den Seniorů a setkání terciářů se stane tradicí. Meditační zahrada, která je o odpuštění, je pro seniory jistě vhodným místem. Pokud se však zapojí terciáři nejen z Prahy a Plzně, najdou se jistě i další pohostinná místa. (lfk)

Z Národní rady

Formační seminář NR SFŘ v Brně 17. – 18. 10. 2014

Téma: Teologie těla

Semináře se zúčastnilo 47 bratří a sester, z toho 26 ubytovaných

Pátek 17. 10. Po společné mši sv. u kapucínů a nešporách v kostele vedl Luboš Kolafa moderovaný rozhovor o tom, co radostného jsme zažili za poslední období. Byla to ukázka, jak lze moderovat vzájemné sdílení v MBS. Bratr Jiří Reichl pak vyjmenoval všechna požehnání, kterých se nám dostalo za 25 let po blahořečení sv. Anežky. Tak jsme se i na druhém formačním semináři zabývali vzájemným sdílením. Už po třetí formaci za sebou lépe využíváme páteční večer.  Budeme moc rádi, když se při dalším setkání zúčastní večera i ti z Brna a okolí. Tak se podaří rozšířit čas strávený na semináři.

V sobotu 18. 10. jsme se (po ranních chválách se sestrou Starou, po společné snídani organizované sestrou Markétou Kubešovou ze Slatiňan a po mši celebrované kapucínem Petrem Petřívaldským) věnovali teologii těla. Hlavní řečník den předtím oznámil, že nemůže přijet, připravili si přes noc přednášky Jiří Šenkýř a Luboš Kolafa. Luboš Kolafa zdůraznil Boží plán věků, dovést člověka zpět do stavu, který měl v ráji. Jiří Šenkýř se zabýval obrazem Trojice v rodině. Program byl zaznamenám pro radio Proglas naším bratrem Martinem Weisbauerem a Ladislavem Holoubkem z Hradce Králové.

Závěry pracovních skupin k otázkám:

Jak je to s úkolem množit se (1.M1.kap)? Učíme to mladou generaci? Kdo je od této povinnosti osvobozen?

Mladí se dnes bojí, že neobstojí v soutěživosti kapitalismu, který jde proti rodině. Je třeba mladým nabídnout důvěru v prozřetelnost, v dary Ducha svatého, učit je pravdě a otevřenosti a také odvaze vydržet.  Omezit naši starost především o úspěch ve světě, o hmotné zajištění. Je třeba individuálního přístupu, být vnímavý k potřebám rodin, naslouchat jejich volání o pomoc a podporu, ve farnostech. Je třeba být vždy shovívavý k tomu, jak jednotlivci svádějí boj mezi tělesností a duchovostí. Mladí potřebují vzory ve starších osobnostech. Vytvořit mladým takové prostředí, aby se přes nejstarší děti dostávalo naší moudrosti k těm mladším. Od povinnosti mít děti jsou osvobozeni ti, kterým byl dán dar celibátu, a ti, kteří nemohou mít děti. Takoví jsou povolání k výchově duchovních dětí.

Rodina je Božím obrazem. Farnost je farností rodin. Co uděláme proto, aby obraz communia byl krásnější?

Prožívání obrazu Trojice jistě zlepší vztahy v rodinách i mimo ni. Lidé, kteří chápou vztahy v Trojjediném Bohu, chtějí dobro nejen pro sebe, ale i pro druhé. Lidé k obrazu Božímu jsou tvory, kteří potřebují vztahy. Každý člen rodiny je jinak stvořen a zaslouží si úctu a důstojnost. Kristus je svorníkem rodinného svazku. Když   všichni  členové   rodiny

(communia) směřují k blízkosti živého Krista, takové dokáže sjednotit i v jejich různosti. Pro rodinu a společenství jsou nutné otevřenost a laskavost ve vzájemném sdílení. Člověk nechť je především člověkem (Jan Pavel II.). Farnost se musí umět postarat i o osamělé. Farnost by se měla více otevřít nevěřícím manželům, rozvedeným, singl rodičům, lidem na okraji. Bude to vyžadovat více tolerantnosti. Totéž platí pro naše bratrská společenství. Není třeba každého nutit k profesi. Přátelé sv. Františka potřebují vidět naši opravdovost a není třeba za každou cenu dosahovat cílů a výsledků. Radovat se s přítomných darů od Pána.

Odpoledne promluvila členka NR Hanka Reichsfeldová o tom, že potřebujeme nové probuzení skrze Ducha svatého. Projeví se to účastí na Nové evangelizaci, kterou propaguje papež František. Je možné zapojit se do modliteb za Dny víry v Praze, které první týden v červnu 2015 organizuje arcibiskup Dominik Duka. Probuzení skrze Ducha svatého bude možné v roce 2016 s františkánem Eliasem Vellou, bude-li živ a zdráv. (lfk)

Už jsi zažil mimořádnou návštěvu člena Národní rady nebo jeho pomocníka? Chceš pomáhat jiným společenstvím?

Členové Národní rady se rozhodli navštívit na zkoušku všechna společenství, která nevyslala své zástupce na formační seminář. Cílem je především vyzkoušet, jak účinně lze předat myšlenky ze semináře do MBS. Touto nenásilnou formou by chtěli povzbudit společenství k pravidelnému vysílání některého z členů na formace Národního společenství. Pokud to ze zdravotních či jiných důvodů je vyloučené, přáli bychom si v dalším kole pomoci - zapojit do návštěv dobrovolníky z účastníků semináře. Tím se zároveň utuží přátelství mezi MBS v nejbližším okolí.

I nadále hledáme možnost, aby se jeden ze tří seminářů za rok, konal v nějakém městě v Čechách. Máte někdo konkrétní nápad? Je třeba dobré dopravní spojení, ubytování pro 35 osob a konferenční sál.

Kdo by měl zájem pomáhat Národní radě v návštěvách Bratrských společenství, může se přihlásit na mailové adrese formátora NR frantiskan@kolafa.name . (lfk)

Radost evangelia, odst. 19- 24

(z modlitebního společenství MBS)

(Apoštolská exhortace papeže Františka Evangelii gaudium biskupům, kněžím, jáhnům, zasvěceným osobám a věřícím osobám o hlásání evangelia v současném světě, vydalo Nakladatelství Paulínky, Praha 2014, str. 19 - 22)

Kapitola první

Misijní poslání Církve

I. Církev vycházející

Evangelizace je poslušností Ježíšovu misijnímu poslání: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“.

20.  V Božím slově se neustále objevuje dynamičnost „vycházení“ (Abrahám, Mojžíš, Jeremiáš, ...). Dnes jsou v Ježíšově „jděte“ přítomny scénáře k novému misionářskému „vyjití“.

21. Radost evangelia, která naplňuje život společenství učedníků, je radostí misijní. Vždycky však vykazuje dynamiku exodu a daru, dynamiku vycházející ze sebe, dynamiku putování a opakovaného rozsévání, vždy dál a dál. Když je setba na jednom místě zaseta, už se tam nezdržuje, ale Duch ho vede, aby se vydal k dalším vesnicím.

22. Slovo má v sobě potenciál, který nemůžeme předvídat. Je účinné svým způsobem a velmi odlišnými formami, které často unikají našim předpovědím a rozbíjejí naše schémata.

    23. Důvěrný vztah mezi církví a Ježíšem je vztahem poutnickým a společenství je ze své podstaty společenstvím misijním. Je životně důležité, aby dnes církev vycházela zvěstovat evangelium všem, na všech místech, při každé příležitosti, neprodleně, bez zdráhání a beze strachu.

Chápat se iniciativy, zapojovat se, provázet, přinášet plody a slavit

   24. Církev, jež vychází, je společenstvím učedníků misionářů, kteří se chápou iniciativy, zapojují se, provázejí, přinášejí plody a slaví. Evangelizující společenství zakouší, že Pán udělal první krok, a proto se dokáže bez obav chopit iniciativy. Prožívá neuhasitelnou touhu nabízet    milosrdenství,    které   je    plodem    vlastní    zkušenosti

nekonečného Otcova milosrdenství. Z evangelizátorů je cítit „pach ovcí“ a ony naslouchají jejich hlasu. Evangelizující společenství zná dlouhé čekání a apoštolskou trpělivost.

     Když rozsévač vidí mezi pšenicí klíčit plevel, nelamentuje, ani nepanikaří. Nachází způsob, jak dosáhnout, aby slovo přineslo plody nového života, byť jsou zdánlivě nezralé.

        Evangelizující společenství slaví a vychutnává každé malé vítězství a pokrok v evangelizaci.

K zamyšlení:

• Jak chápu za sebe i za MBS „nové misijní vyjití“?
• Nelpím příliš na svých předpovědích a na schématech misijního poslání církve?
• Umíme a chceme slavit misijní „úspěchy“?

Zpracoval 30. 11. 2014  kfž

SLAVÍME v listopadu a prosinci 2014

PROFESE:

3. 11. Václav František Pták (1952)

26. 12. Jindřiška Paschala Ptáková (1948)

NAROZENINY:

23. 11. Jana Anežka Pachnerová (1959) – 55 let

26. 11. Stanislava Glorie Chadimová (1961)

28. 11. MUDr. Blažena Klečatská (1934)

4. 12. Pavla Františka Římská Ženíšková (1945)

4. 12. Ludmila Marie Františka Kučerová (1955)

Přejeme hojnost Božího požehnání!

Redakční rada: Pavla Františka Ženíšková, Karel František Ženíšek, Luboš František Kolafa, Milan Ludvík Kučera, Jana Anežka Pachnerová, Jaroslav Antonín Šedivý.