Pravidla členů třetího řádu
Hlava I. O přijetí do řádu, noviciátu a profesi
§ 1. Do řádu nemají přijímáni býti leč takové osoby, který čtrnáctý rok věku svého překročily, jsou nad to mravné, pokoje milovné, a především u svatého vyznání katolického náboženství osvědčené, jakož i římské církvi a apoštolské stolici vždy věrně oddané.
§ 2. Ženy provdané mají býti do řádu přijaty jen s vědomím a za souhlasu manžela; jinak staň se tak jen se svolením zpovědníka, který jest soudcem a rozhodčím jejich svědomí.
§ 3. Do řádu přijati ať nosí malý škapulíř a pásek (cingulum), jak obyčejem jest; kdo by jich nenosil, pozbývá výsad a práv udělených.
§ 4. Ti, kteří do III. řádu vstoupili, ať žijí celý rok v noviciátu (zkušebném čase), potom předepsaným způsobem vyznání (profes) učiní a slíbí, že budou zachovávati přikázání církevní, také že za všechny chyby, jichž by proti slibu svému se dopustili, zadost učiní.
Hlava II. O způsobu života
§ 1. Údové třetího řádu nechať ve způsobu života i oděvu se řídí pravidlem prostřednosti, jako každému sluší, varujíce se všeliké, veliké a drahé nádhery.
§ 2. Tanců a neslušných divadelních her, jakož i nestřídmých hodů a veselých hostin, ať se co nejpečlivěji varují.
§ 3. V jídle a pití ať jsou střídmí: k stolu ať nesedají ani od něho neodcházejí, pokud by se k Pánu Bohu nábožně a vděčně nepomodlili.
§ 4. V předvečer svátku Neposkvrněného početí Panny Marie, jakož i sv. Otce Františka, ať se všichni postí: velmi chvály hodni jsou ti, kteří kromě toho po starém zvyku terciářů nejen každý pátek se postí, ale i každou středu masitých pokrmů se zdržují.
§ 5. Spáchaných hříchů mají se každý měsíc svatou zpovědí zbaviti; rovněž ku stolu Páně mají každý měsíc přistupovati.
§ 6. Oněm terciářům stavu duchovního, kteří se denně církevní hodinky modlí, nechceme tímto odstavcem žádné jiné povinnosti ukládati. Světští členové, kteří se nemodlí ani kněžských hodinek, ani chval Mariánských, ať se modlí každodenně dvanáctkráte Otče náš a Zdrávas Maria se Sláva Otci, vyjma, že by pro nemoc tak činiti nemohli.
§ 7. Kteří mají poříditi poslední vůli, nechť včas o majetku svém pořízení učiní.
§ 8. V domácím životě nechť se vynasnažují, by dobrým příkladem ostatní předcházeli; rovněž ať zbožné podniky a vše dobré podporují. Ať též netrpí, by knihy a noviny, které ctnost a mravnost ohrožují, do jejich domů donášeny a od jejich podřízených čítány byly.
§ 9. Přívětivou lásku jak mezi sebou, tak i k nečlenům ať pečlivě osvědčují. Kde jen mohou, nechť se vynasnaží, by všude rozepře urovnávali.
§ 10. Přísahati nemají nikdy, leč v případu nutném. Oplzlých řečí, jakož i dvojsmyslných, kluzkých žertů ať se všemožně chrání. Na večer nechť zpytují svědomí své, zda-li snad něčeho takového lehkovážně se nebyli dopustili; stalo-li se tak, nechť chybu kajícností napraví.
§ 11. Každý člen přispívej dle poměrů jmění svého něčím do společné pokladny, z níž buďtež podporováni nuzní údové, zvláště nemocní, nebo má býti dáno něco pro kostel, by se služby Boží důstojnějším způsobem mohly konati.
§ 12. Mši svaté buďtež ti, jímž to obtíž nečiní denně přítomni. K měsíčnímu shromáždění jež představený řádu ohlásí, nechať se dostaví.
§ 13. Nemocné členy navštěvovati mají představení buď sami nebo aspoň o to se postarati, aby někdo jiný jim služby lásky prokazoval. Taktéž mají je, je-li nemoc povážlivá, napomínati a pohnouti, aby se záhy postarali o spásu duše své.
§ 14. Ku pohřbu úda zemřelého ať se dostaví členové místní i z okolí a ať se společně modlí k Matce Boží dle návodu svatého Dominika, t.j. svatý růženec (třetí díl celého růžence), na pomoc a nebeskou útěchu zemřelého. Mimo to nechť kněží při mši sv. a světští údové, možno-li jim, svatým přijímáním Těla Páně za lehké odpočinutí člena zemřelého milosrdně a ochotně prosí.
Hlava III. O úřadech, visitaci a o řeholi samé
§ 1. Úřady se mají vždy u přítomnosti shromážděných údů odevzdávati. Trvají 3 roky. Svěří-li se komu nějaký úřad, nemá se zpěčovati ani bez příčiny jej přijati, ani nedbale pak zastávati.
§ 2. Dohlížitel či vizitátor nechať pilně k tomu přihlíží, plní-li se náležitě řeholní předpisy. Proto má každoročně, ano i častěji, je-li toho třeba, dle možnosti všechny obce řádové navštíviti a schůzi svolati, nařídiv, by se k ní všichni představení a členové dostavili. Dá-li visitátor někomu stran úřadu napomenutí nebo vážný rozkaz, aneb uloží-li nějakému údu za trest spasitelné pokání, má je tento pokorně přijati a se nevzpírati, chybu napraviti.
§ 3. Visitátoři mají býti bráni z prvního řádu sv. Františka aneb z třetího regulovaného (v klášteřích žijícího) a ustanoví je kustodové aneb kvardiánové, když za to požádáni byli. Úřad visitátora člen nekněz přijati nesmí.
§ 4. Neposlušní a vůbec škodliví členové buďtež po druhé a po třetí napomenuti k povinnostem svým; nenapravitelní pak buďtež z řádu vyloučeni.
§ 5. Přestoupí-li snad kdo tyto předpisy řeholní, věz, že se tím žádného těžkého hříchu nedopustil, leda že by to přikázání Boží neb církevní též přikazovala.
§ 6. Nemůže-li některý člen z důležité a spravedlivé příčiny některé předpisy řehole zachovávati, jest dovoleno jej od té části řehole dispensovati aneb něco jiného moudře uložiti. K tomu dává se řádným představeným jak prvního tak i třetího řádu sv. Františka, jakož i dotyčným visitátorům plná moc a právo.
Tu končí řehole a následuje seznam odpustků a výsad.
Dáno v Římě u sv. Petra léta Páně tisícího osmistého osmdesátého třetího, dne 30. května, v šestém roce našeho papežského panování.
C. Card. Sacconi Pro-Datarius
Th. Card. Mertel
