15. září - Svátek Panny Marie Bolestné
DOLOROSA P. + Jiří Jan Vícha OFMCap
Kdyby se stalo
že by se naplnil můj čas
a já se opozdil
protože můj život
jako slepé rameno řeky
opustil řečiště
hloubené krvavým Křížem –
protože jsem se uzavřel
Tvému hlasu
tichému jak odpolední vánek
něžnému jak první políbení
čistých dívčích rtů
prosáklému slzami bolesti
jako zná jen Matka
ztraceného syna –
protože jsem
z žízně po lásce a poznání
zahodil Lásku a Poznání
utrácel věno Krve
omámen zeleným pohledem hada
uštknut jeho slizkou sladkostí
jsem dozrál
k ožebračení srdce –
ke krvácivé tmě v srdci –
k nejopuštěnější samotě
srdce
a záviděl psu
že miluje pána
a já už neumím milovat
nikoho nikoho nikoho
nebo snad ještě…
Kdyby se to stalo
má Paní Matko
vím ano vím
zjevíš mi svou tvář
až v morku kosti
budu slyšet
Tvůj hlas
prosáklý krví Srdce
mnou probodeného
Dáš mi poznat
že nastává chvíle
zavírání bran
Velitel stráží
s ohnivým mečem
čeká na povel
vladařský
Jako šílený
k Tobě se poženu bos
přes strniště
šípkové keře
přes propasti
soumraku
Už budu blízko
otcovského domu
Syn Tvůj Pán spravedlivý
chce zvednout pravici
„Zavřete! Neznám ho!“
když Ty
Paní Matko
odhodíš spěšně
královský diadém
v něm září dvanáct hvězd
odložíš blankytný šat
posetý brilianty
a v šatě jeruzalémských žen
oděvu nejhlubšího smutku
předstoupíš před Syna
taková
jakás byla
pod Křížem
DOLOROSA
V bolest znovu proměněna
oběma rukama
zadržíš soudcovskou ruku:
„Je to můj syn!“
Ta chvíle postačí
skokem budu u Tebe
zašeptám z posledních sil
„Má Matko! Matko!“
A Ty
slzami mi omyješ rány
otevřené od chvíle
kdy jsem odešel
Dotekem Tvých rtů
budu čistý jak kdysi –
usmíříš Boží hněv
Pak
mou hlavu skryješ
v mateřském klíně
já usnu přemírou štěstí
necháš mě dlouho spát
u sebe dlouho, dlouho spát…
Kdyby se stalo...
Stabat Mater, Jacopone da Todi
Stabat mater dolorosa
iuxta Crucem lacrimosa,
dum pendebat Filius.
iuxta Crucem lacrimosa,
dum pendebat Filius.
Cuius animam gementem,
contristatam et dolentem,
pertransivit gladius.
contristatam et dolentem,
pertransivit gladius.
O quam tristis et afflicta
fuit illa benedicta
Mater Unigeniti.
fuit illa benedicta
Mater Unigeniti.
Quae maerebat et dolebat,
Pia Mater cum videbat
Nati poenas incliti.
Pia Mater cum videbat
Nati poenas incliti.
Quis est homo qui non fleret,
Matrem Christi si videret
in tanto supplicio?
Matrem Christi si videret
in tanto supplicio?
Quis non posset contristari,
Christi Matrem contemplari
dolentem cum Filio?
Christi Matrem contemplari
dolentem cum Filio?
Pro peccatis suae gentis
vidit Iesum in tormentis
et flagellis subditum.
vidit Iesum in tormentis
et flagellis subditum.
Vidit suum dulcem natum
moriendo desolatum,
dum emisit spiritum.
moriendo desolatum,
dum emisit spiritum.
Eia Mater, fons amoris,
me sentire vim doloris
fac, ut tecum lugeam.
me sentire vim doloris
fac, ut tecum lugeam.
Fac ut ardeat cor meum
in amando Christum Deum,
ut sibi complaceam.
in amando Christum Deum,
ut sibi complaceam.
Sancta mater, istud agas,
crucifixi fige plagas
cordi meo valide.
crucifixi fige plagas
cordi meo valide.
Tui nati vulnerati,
tam dignati pro me pati,
poenas mecum divide.
tam dignati pro me pati,
poenas mecum divide.
Fac me tecum pie flere,
crucifixo condolere,
donec ego vixero.
crucifixo condolere,
donec ego vixero.
Iuxta crucem tecum stare,
et me tibi sociare
in planctu desidero.
et me tibi sociare
in planctu desidero.
Virgo virginum praeclara,
mihi iam non sis amara:
fac me tecum plangere.
mihi iam non sis amara:
fac me tecum plangere.
Fac ut portem Christi mortem,
passionis fac consortem,
et plagas recolere.
passionis fac consortem,
et plagas recolere.
Fac me plagis vulnerari,
fac me cruce inebriari,
et cruore Filii.
fac me cruce inebriari,
et cruore Filii.
Flammis ne urar succensus
per te Virgo, sim defensus
in die iudicii
per te Virgo, sim defensus
in die iudicii
Christe, cum sit hinc exire,
da per matrem me venire
ad palmam victoriae.
da per matrem me venire
ad palmam victoriae.
Quando corpus morietur,
fac ut animae donetur
Paradisi gloria.
fac ut animae donetur
Paradisi gloria.
