Svatý Bonaventura z Bagnoregia OFM, biskup a učitel Církve, člen 1. Řádu
Narodil se kolem roku 1218 v Bagnoregiu u Viterba v Itálii. Původně byl pokřtěný jako Jan, přímením Fidanza. Když byl jako dítě těžce nemocný, přinesla ho matka k svatému Františkovi z Assisi, aby mu požehnal. Později, když se uzdravil, přivedla svého syna znovu, aby poděkovala Františkovi za uzdravení. Ten prý zvolal nahlas: "Buona ventura" (jaká to šťastná událost) a od té doby se chlapci jinak neřeklo. Později studoval v Paříži a vstoupil do františkánského řádu. Dosáhl doktorátu teologie, stal se sedmým generálním ministrem Řádů menších bratří - františkánů, jichž bylo v té době asi 30 000, a kardinálem biskupem v Albanu a papež Řehoř X. ho pověřil přípravou a vedením Druhého lyonského koncilu, jehož závěru se však Bonaventura nedožil, zemřel několik dní před jeho koncem. Spřátelil se svatým Tomášem Akvinským, který zemřel jen o čtyři měsíce dříve. Svatý Bonaventura je nazýván i druhým zakladatelem františkánského řádu, protože naplnil řeholi novým duchem a organizoval řád nově a účinně. Byl také důležitým teologem, který vnesl do teologie jasnou systematiku, krátkou formu a lásku. Jeho díla vydají na devět velkých svazků, přestože měl málo času.
Jeho spisy vynikají neobyčejnou hloubkou, zanechal jich po sobě asi 45. Vedle svatého Tomáše Akvinského je nejvýznačnějším teologem středověku. V roce 1273 byl povolán do Říma, aby spolupracoval na přípravě II. lyonského sněmu, a stal se biskupem a kardinálem. Zemřel 15.7. 1274 v Lyonu. Za svatého byl prohlášen v roce 1482 a za učitele Církve roku 1588.
Ze spisu Regula novitiorum:
3. kapitola Svatá zpověď
Na odpuštění hříchů je nevyhnutelná lítost plná bolesti, upřímné vyznání a přiměřené zadostiučinění, proto než přistoupíš ke svaté zpovědi, s velkou lítostí srdce dokonale si vzpomeň na všechny hříchy, které jsi spáchal po minulé zpovědi srdcem, slovem, skutkem, buď zanedbáváním dobrého anebo dopouštěním se zlého, abys nic při zpovědi nevynechal. A až si se žalem připomeneš jednotlivé hříchy, jdi s pocitem hanby za knězem, vysvleč si plášť, pokorně si klekni a s kapucí na hlavě a sepnutýma rukama říkej: "Zpovídám se" až po slova "Proto prosím" (viz *); potom začni vyznávat hříchy, na které jsi si předtím vzpomněl, a při každém z nich řekni, že je to tvoje vina. Po tomto vyznání nakonec dodej: Vyznávám, že je to moje vina, a lituji těchto hříchů i všech jiných, smrtelných i lehkých, vyznaných i nevyznaných, kterými jsem urazil svého Stvořitele, když jsem zneužíval svoje smysly: zrak, sluch, chuť, čich, hmat. Při časté zpovědi to stačí.
Kdyby ses chtěl důkladněji vyzpovídat, řekni o přestupcích proti Řeholi, a zejména proti poslušnosti, chudobě, čistotě, a zdůrazni, jestliže jsi se v některém z nich zvlášť provinil. Podrobně řekni o velkém zanedbání a nedostatku úcty vůči liturgii hodin, když se je modlíš ospalý, povrchně, s nesoustředěným srdcem a nepřesně, vynecháváš občas verše i slova. Řekni i o tom, jak velkou nevděčnost projevuješ za duchovní a časné dary, zejména za dobrodiní vykoupení a řeholi, na kterou máš povinnost často myslet s vděčností. Také jsi nevděčný za dobro prokázané tvému tělu, protože za almužnu neděkuješ tak, jak bys měl, a málo se modlíš za dobrodince. Pověz i o tom, jakou malou lásku cítíš k Bohu a k bližnímu, protože nemiluješ Boha tak, jak jsi povinen, "celým svým srdcem", a neposloucháš Jeho rady a přikázání, jak bys měl a co je nejhorší, často se protivíš Jeho vůli; ani bližního nemiluješ tak, jak jsi povinen, protože se netěšíš s ním z jeho úspěchů a necítíš s ním jeho trápení tak, jak bys měl. Podrobně pověz o maření času, protože denně nečinně stojíš, hovoříš prázdná, malicherná a škodlivá slova, které vyvolávají smích. Také vyznej i neslušné, škodlivé a neskromné myšlenky, které jsi neodehnal tak rozhodně, jak jsi měl. A možná - co je ještě horší - podceňuješ počátky tělesných žádostí, které se probouzí. - Pověz i o velké nemírnosti a žádostivosti při jídle a pití, také i o vykonávání mnohých jiných nepotřebných věcí. Pověz i o tom, že dobré myšlenky, které Ti Bůh vnuká, nezměníš ve skutky, ale odmítáš je s tím, že je zanedbáváš a oddaluješ. Podobně o falešném a lehkomyslném odsuzování jiných - také o nezřízené radosti a smutku. - I o tom, že máš sklon k zlému a jsi nevšímavý k dobru. - Podobně o velké pýše, marnivé chvále, závisti, namyšlenosti, žádostivosti, lenivosti, obžerství a nečistotě. Také o tom, že málo lituješ své hříchy a že se netrápíš nad pohoršením tak, jak máš; hovoř i o jiných přestupcích, pro které tě hryže svědomí. Když to všechno vyznáš, zabývej se i mimořádnými skutky, které jsi vykonal, a vždy, když přijmeš pokání, polib zemi.
Ať je tvá zpověď čistá, upřímná a úplná, s pocitem hanby a se slzami, s dokonalou lítostí a bez prohlašování, že jsi nevinný. Pokud se můžeš zpovídat denně, je to dobré, ale když ne, snaž se vyzpovídat alespoň každé tři dny, a generální zpověď vykonej jednou do roka.
(zdroj: Spisy sv. Bonaventúru, Serafín 2002)
**********************************
pozn. *Modlitba Confiteor:
překlad:
Vyznávám se Bohu všemohoucímu, blahoslavené vždy Panně Marii, blahoslavenému Michaelovi Archandělu, blahoslavenému Janu Křtiteli, svatým Apoštolům Petru a Pavlu, blahoslavenému Otci našemu Františkovi a všem Svatým a tobě Otče: že jsem velice zhřešil myšlením, řečí a skutkem; je to má vina, má vina, má největší vina. Proto prosím blahoslavenou vždy Pannu Marii, blahoslaveného Michaela Archanděla, blahoslaveného Jana Křtitela, svaté Apoštoly Petra a Pavla, blahoslaveného Otce našeho Františka a všechny Svaté a tebe Otče, modlete se za mne u našeho Pána Boha.