Jdi na obsah Jdi na menu
 


Blahoslavený Jan XXIII., papež a františkánský terciář

11. 10. 2011

Pontifikát: 28. října 1958 – 3. června 1963

Mnozí přirovnávají dobrého papeže Jana k světci z Assisi. Luigi Santucci napsal: „Zdá se mi, že za celé století největším žákem sv. Františka byl papež Roncalli. Jan XXIII. byl opravdu františkánským“ papežem. Neoblékal drsný františkánský hábit, neskládal sliby na řeholi Menších bratří, a přece udělal mnohem víc: do všedního života vnášel vznešený ideál Paní Chudoby. Jeho výchova a jeho spiritualita, jeho slova a skutky nesou jasnou stopu svatého Františka z Assisi.

Angelo Roncalli se narodil 25. listopadu 1881 v italské vesnici Sotto il Monte asi 20 kilometrů od Bergama. Po studiu v Bergamu a v Římě byl 10. srpna 1904 vysvěcen na kněze a krátce nato se stal sekretářem biskupa v Bergamu a angažoval se v Katolické sociální akci. Od roku 1906 působil jako profesor dějin církve, apologetiky a patrologie v kněžském semináři. 1915 – 1918 byl sanitářem na frontě 1. světové války. V roce 1919 jej papež Benedikt XV. jmenoval koordinátorem Díla šíření víry v Itálii. Roku 1925 byl vysvěcen na biskupa a jmenován apoštolským vizitátorem v Bulharsku, kde se snažil zprostředkovávat dialog mezi latinskou a byzantskou církví. Od roku 1934 byl v Istanbulu apoštolským delegátem pro Řecko a Turecko. Za války organizoval v Turecku sbírky pro hladovějící Řecko a zachraňoval maďarské Židy vystavováním potvrzení o křtu. Od roku 1944 byl nunciem v Paříži a předsedou Francouzské biskupské konference. V roce 1953 byl jmenován benátským patriarchou a kardinálem. Dne 28. října 1958 byl zvolen papežem a přijal jméno Jan XXIII. Jako papež dokázal zlomit nenávist vůči Židům a změnit některé související liturgické texty. Pomohl překonat tzv. kubánskou krizi tím, že se v roce 1962 zasadil o dialog s komunistickým blokem. V roce 1963 obdržel světovou cenu za mír a humanismus. Je autorem termínu »aggiornamento« neboli přizpůsobení církve potřebám doby. Svolal 2. vatikánský koncil, jehož první zasedání začalo 11. října 1962, a má velké zásluhy na vzniku přelomové koncilní konstituce Gaudium et Spes. Zemřel dne 3. června 1963. Blahořečil jej Jan Pavel II. dne 3. září 2000.

Jen několik kilometrů odtud je františkánský konvent v Baccanella. Angelo vyrůstal s obrazem tohoto chudého františkánského kostela na vršku v očích a v srdci, a v uších mu zněl hlas zvonů svolávající lid v širokém okolí k modlitbě. Na tyto zvony vzpomínal ještě jako papež, když při příležitosti darování relikviáře sv. Karla ze Sezze klášteru psal v listě kvardiánovi: "Hlas zvonů jeho kostela mám stále v mysli a vyvolává ve mně pocity zbožnosti a nesmírné lásky."

Tento františkánský klášter byl pro něj zřejmě symbolem, voláním, životním ideálem. Když byl doma, často vídal bratra almužníka, který se zastavil u jejich dveří, pokorně i důvěrně promluvil s rodiči, a vždy prohodil také nějaké to slovo k chlapci, který se zvědavostí i s vzrušením hleděl na bosé nohy, hrubý hábit a bílý provaz s třemi uzly.

I po zvolení papežem, přes obrovské starosti v službě církve, vracel se v myšlenkách často do Baccanella, a když se naskytla příležitost, chtěl i skutkem dosvědčit svůj vztah a trvalou úctu. Rozhodl se věnovat konventu relikviář s ostatky prvního svatého, kterého kanonizoval – františkánského bratra Karla ze Sezze, a dal na něj vyrýt prosté, ale výstižné latinské věnování: "Tento relikviář sv. Karla ze Sezze OFM daroval papež Jan XXIII., františkánský terciář ze Sotto il Monte, konventu v Baccanella, který mu byl už od dětství tak drahý. 12. VI. 1959."

(Podle knihy Anacleto Mosconi: Františkánska spiritualita pápeža Jána XXIII., Serafín, 1997)

Obrazek