9. 7. Gorkumští mučedníci
Gorkumští mučedníci (svatý Mikuláš Pick, Antonín Willehad a druhové, mučedníci 1. Řádu)
Gorkumští mučedníci jsou kněží, kteří byli usmrceni potupným způsobem od kalvínských Geusů za vedení Viléma z Marky.
V červenci roku 1572 se kalvíni, lidmi zvaní Geusové, zmocnili obce Gorkum v Holandsku. Velitel tvrze viděl, že se neudrží, a vzdal se Geusům. Vůdce Geusů slíbil všem volný odchod. Ale své slovo nedodržel. Kněze dal do žaláře. Poté Geusové zasedli k hostině a když se opili, vrazili do vězení a vrhli se s hrozným křikem na bezbranné kněze. Kopali do nich, vyráželi jim zuby, škrtili je, pálili je pochodněmi, dávali jim do úst oheň, posměšně před nimi klekali, jako by se jim chtěli zpovídat. Tyto surovosti se opakovaly od 26. červma do 5. července 1572. Do žaláře k nim přibyl kněz z řádu svatého Dominika, Jan, farář v blízkém Hornaru. Měšťané gorkumští byli velkou většinou katolíci a snažili se uvězněné kněze dostat z vězení, ale všechno bylo marné. Aby se vězňů nemohli gorkumští měšťané dále ujímat, byli na lodi odvezeni do města Dortrechtu. Tam se sběhlo velké množství nekatolického lidu, kteří se zajatcům posmívali a nadávali jim. Poté byli vezeni po lodi dál do města Brielle. Když vůdce Geusů Vilém z Marky spatřil zajaté kněze, rozkázal, aby byli z lodi vyvedeni na břeh. Pak byli svázáni dva a dva a s kostelní korouhví průvodem kolem šibenice vedeni za posměchu a rouhání lidu. Dále byli vedeni do města, cestou byli mrskáni a museli snášet posměch obřadů katolické Mše Svaté - Asperges, litanie a Stabat Mater. Poté vězně odvedli do úzkého vězení o třech patrech, kde byli nadmíru stísněni, neboť jich bylo na malém prostoru 23. Následoval výslech zajatců a nátlak, aby se vzdali katolické víry. Přestože byl doručen list od Viléma Oranžského, že vězňové jsou lidé bezúhonní, nikdy nikomu neublížili, naopak, získali si mnoho zásluh o město a mají být propuštěni, Vilém z Marky řekl, že nikdo nemá právo mu poroučet a rozkázal, aby všichni byli ihned oběšeni. Ve velké kůlně byly upraveny dva trámy, odsouzenci byli svlečeni donaha a jeden po druhém věšeni, což trvalo od 2. do 4. hodiny ranní. Dva z odsouzených odpadli od víry, aby unikli smrti, ale ostatních 19 vytrvalo doslova až do posledního dechu ve víře katolické.
Byli to mučedníci:
MIKULÁŠ PICK, minorita kněz, horlivý kazatel gorkumský; zakusil nejvíce pokušení, aby odpadl od víry; dva vlastní bratři na něho naléhali.
JERONÝM Z WEERTU, padesátiletý minorita; při popravě stál nahoře na žebříku, tu se k němu protlačil kalvínec s pokryteckým soucitem a jal se spílat Panně Marii a svatému Petrovi. Jeroným ho z posledních sil stlačil dolů.
DĚTŘICH EMDEN Z AMERSFORTU, minorita.
NIKASIUS JOHNSON Z HEEZE, padesátiletý františkán.
WILLEHAD Z DÁNSKA, devadesátiletý minorita.
BOHUMÍR COART Z MERVILLE, minorita, rád maloval obrazy.
ANTONÍN Z WEERTU, ANTONÍN Z HORNARU, FRANTIŠEK VAN ROYE Z BRUSELU, minorité.
PETR Z ASICHE a KORNEL Z WYK, minorité, řeholní bratři.
LINHART WICHEL, farář gorkumský.
MIKULÁŠ POPPEL, světský kněz, pomocník P. Wichela.
BOHUMÍR DUNAEUS, světský kněz z Gorkumu.
JAN Z OSTERWIKU, řeholní kanovník, augustinián, probošt a zpovědník panenského kláštera v Gorkumu.
JAN Z KOLÍNA, kněz řádu dominikánského, farář v Hornaru u Gorkumu. Když byli katoličtí kněží z Gorkumu uvěznění, docházel do Gorkumu, aby katolíkům poskytoval duchovní pomoc a uděloval svátosti. Také navštěvoval uvězněné kněze. Nakonec byl dopaden a uvězněn s ostatními.
ONDŘEJ WALTER, světský kněz, farář v Heinotu, dával pohoršení svým životem. Když ho kalvínci přepadli a vyhrožovali mu, v té chvíli se ho dotkla milost Boží. Ondřej se vzpamatoval a prohlásil, že se raději dá na kusy roztrhat, než by odpadl od katolické víry. V žaláři litoval svých hříchů.
JAKUB LACOPS, kněz, premonstrát v Aldenaardu, vystoupil z řádu, opustil katolickou víru, ale pak se kajícně vrátil do Církve a chtěl odčinit své hříchy.
ADRIAN BEKAN, kněz, premonstrát z kláštera, pomocník v duchovní správě.
Gorkumské mučedníky svatořečil 29. června 1867 papež Pius IX.
Zdroj: Isidor Vondruška, Životopisy svatých, Ladislav Kuncíř, Praha 1932
