4. 10. Svatý Otec František Serafínský, zakladatel tří řádů
4. 10. 2012
Slavnost svatého Otce Františka, zakladatele tří řádů
CHRONOLOGIE NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH DAT ZE ŽIVOTA
SVATÉHO FRANTIŠKA, SVATÉ KLÁRY A SVATÉ ANEŽKY ČESKÉ
Tato chronologie je zpracována na základě chronologie uvedené ve Fonti Francescane, vydané v Assisi 1986, dále dle Storia del francescanesimo od L. Irriarte, časopisu Jesus – Chiara una donna libera (speciální vydání k osmistému výročí narození svaté Kláry v roce 1993), Agnese di Bohemia (kanonizační materiály, vydáno Kongregací pro svatořečení v Římě), Světice Anežka Přemyslovna od J. Polce a dalších materiálů. (Přednáška IFS „Františkánské povolání“, 2006, s. Ludmila M. Pospíšilová OSF)
1181, léto nebo podzim
Narozen v Assisi, je pokřtěn Jan, syn Petra Bernardone. Otec si přeje, aby se jmenoval František.
1193 nebo 1194
Narození sv. Kláry. Otec – rytíř Favarone Offereduccio a matka Ortolana, též z rytířského rodu.
1198, 8. ledna
Lothar ze Segni je zvolen papežem a přijímá jméno Inocenc III.
1198 – 1200
Vypuknutí války mezi měšťany a šlechtici. Rodiny sv. Kláry a bratra Leoparda utíkají do Perugie. Mladý František dává pravděpodobně své první důkazy o odvaze v boji na straně oddílu městské komuny.
1202, listopad
Válka mezi Assisi a Perugií (kam utekla assiská šlechta). Assiské vojsko je poraženo v bitvě u Collestrady. Válka však pokračovala až do roku 1209.
1202 – 1203
František je jedním ze zajatců a zůstává ve vězení v Perugii po celý rok. Je osvobozen, protože těžce onemocní. Je i velmi pravděpodobná finanční úplata ze strany otce za jeho osvobození.
1204
Dlouhá nemoc.
1204, konec roku nebo jaro 1205
František se rozhodne zamířit do Puglie, aby bojoval ve vojsku Gualtiera di Brienne. Ve Spoletu má však sen – tajemnou vizi, která změní jeho plány, protože je nevyzván k návratu do Assisi. Začíná tak postupný proces jeho obrácení.
1205, červen
Gualtiero di Brienne umírá.
František se účastní své poslední oslavy s přáteli.
Rodina sv. Kláry se vrací z Perugie.
neznáme přesnější datum, každopádně časově před zjevením v San Damiano
Potkává malomocného, seskočí z koně a spolu s almužnou mu dá políbení pokoje. Je však možné, že tento příběh je obrazným líčením Františkova rozhodnutí jít sloužit malomocným.
1205, podzim nebo konec roku
Poselství z kříže u sv. Damiána.
Konflikt s otcem se prohlubuje.
1206, leden nebo únor
Předveden otcem před Assiského biskupa na soud. Zřekne se svého dědictví a příbuzenství k otci, dokonce šatů, které má na sobě.
1206, léto (červenec ?)
Vrací se do Assisi, oblékne si poustevnický oděv a opravuje kostelík sv. Damiána, a to tím způsobem, že si vyžebrává kameny ve městě. Předpovídá, že jednou zde budou žít chudé panny zasvěcené Kristu.
1206 od léta až do února 1208
Opravuje postupně kostel San Damiáno, pak San Pietro a Porciunkuli.
1208, 24. února
Svátek sv. Matouše. Při mši sv. poslouchá slova evangelia a je zasažen slovy, která Kristus říká apoštolům, když je posílá hlásat evangelium. František se rozhodne již nenosit hábit poustevníka, ale oblékne si hrubou kutnu, přepásá se provazem a bos začíná hlásat pokání.
1208, 16. dubna
Bernard z Quintavalle a Petr Cattani žádají, zda by mohli s Františkem sdílet jeho způsob života. Vzniká tak první františkánská fraternita.
23. dubna
V Porciunkuli, kam se bratři uchýlili, je přijat do této skupiny též bratr Egido.
1208, jaro
První misie: Egido a František zamíří do Marky Ankonské, druzí dva jdou opačným směrem.
1208, léto
Ke skupince se připojí další dva bratři, mezi nimiž je i Filip Longo.
1208, podzim nebo zima
Druhá misie: Dojdou do Poggio Bustone v Rietském údolí. František je ujištěn o odpuštění svých hříchů a o budoucím rozvoji svého Řádu. Ujišťuje a povzbuzuje své druhy (pravděpodobně se k nim přidávají další) a posílá je po dvou na čtyři světové strany, aby kázali pokání. Bernard a Egido jdou kázat do Florencie.
1209, začátkem roku
Všech osm bratří se vrací do Porciunkule, kde se k nim připojí další čtyři bratři.
1209, jaro
František se rozhodne požádat o církevní schválení svého nového způsobu života. Píše krátkou řeholi a předstupuje před papeže Inocence III., který ji potvrdí a pověří bratry, aby kázali pokání. Na zpáteční cestě krátce pobyli nedaleko Orte, pak se ukazují v chatrči u Rivo Torto.
1209, září
Císař Ota IV. projíždí okolní krajinou.
1209 – 1210
Bratři jsou nuceni opustit chatrč v Rivo Torto a usazují se v Porciunkule. Prosí opata benediktinů ze Subasia, kterým kostelík patřil, zda ho bratři smějí mít v užívání. Tak se Porciunkula stává mateřincem Řádu.
Bratři se věnují modlitbě, práci a kázání. František káže i v chrámu sv. Rufina v Assisi. Touto dobou je též přijat do Řádu bratr Rufín, bratranec sv. Kláry. V této době se též uskutečňují tajná setkání sv. Kláry, kterou provázela její přítelkyně Bona Guelfuccio, se sv. Františkem, provázeným vždy bratrem Filipem Lungem, pozdějším generálním vizitátorem sester klarisek (1219 – 1220, 1228 – 1246).
V tomto roce pravděpodobně vzniká i III. řád.
1211, 28. března
nebo
18. 3. 1212
Na Květnou neděli v noci František přijímá u Panny Marie Andělské sv. Kláru, která si na znamení zasvěcení nechá ostříhat vlasy a oblékne chudý šat.
František nejdříve umístil Kláru do kláštera benediktinek San Paolo di Bastia; její příbuzní ji naleznou a naléhají, aby se vrátila. Klára je však neoblomná. František, Filip a Bernard odvádějí Kláru do kláštera Sant´Angelo di Panzo.
16 dní po odchodu Kláry z domu ji následuje její rodná sestra Anežka. Utíká z domu a dostihne Kláru již v Sant´Angelo. Příbuzní násilím odvádí Anežku, ale ta je zázračně vysvobozena. František přijímá Anežku do Řádu – jsou jí ostříhány vlasy a oblečen chudý hábit. Několik dní nato obě sestry František odvádí k San Damiano. Velmi brzo přichází k San Damiano i Pacifika – Klářina přítelkyně, Benvenuta z Perugie a další.
1211, léto
František se vydá na cestu lodí s úmyslem dosáhnout Sýrii, ale opačný vítr žene loď na Dalmatské pobřeží. Tajně nastoupí na loď jedoucí do Ankony.
1211
V tomto roce se narodila sv. Anežka Česká, dcera českého krále Přemysla Otakara a Konstancie Uherské.
1212
František pravděpodobně putuje do Říma, aby informoval Inocence III. o vývoji řádu. Potkává zde Jakobu de Settesoli.
1213 – 1214 nebo 1214 – 1215
František odjíždí do Španělska, rozhodnut dosáhnout Maroko, aby tam kázal nevěřícím, ale nemoc ho donutí, aby se vrátil do Porciunkule, kde přijímá do Řádu početnou skupinu učených mužů šlechtického původu. Mezi nimi je i Tomáš Celano, budoucí životopisec sv. Františka.
1214
Z poslušnosti ke sv. Františkovi a Assiskému biskupovi přijímá Klára úřad abatyše v klášteře sv. Damiána.
1215, listopad
František se vydává na cestu do Říma a je přítomen na IV. lateránském koncilu. Pravděpodobně se zde potkává se sv. Dominikem.
1215 – 1216
Inocenc III. potvrzuje sv. Kláře „Privilegium chudoby“.
1216, 16. července
Papež Inocenc III. umírá v Perugii, dva dny nato je zvolen jako jeho nástupce kardinál Cencio Savelli – novým jménem Honorius III. Jeho pontifikát trval od 1216 do 1227.
Svědkem těchto dní je Giaccomo (Jakub) da Vitry, který zde zřejmě poznává sv. Františka, každopádně však jeho Řád a dává o tom zprávu přátelům z Lotaringia dopisem psaným v říjnu téhož roku.
1217, 5. května
Generální kapitula v Porciunkule. Je rozhodnuto o první misii, která má vést za Alpy a za moře. Egido míří do Tuniska, Eliáš do Sýrie, František jde do Francie. Ve Florencii ho kardinál Hugolín, papežský legát v Toskánsku a Lombardii, přesvědčí, aby zůstal v Itálii.
1218, 11. června
Honorius III. uveřejňuje bulu „Cum dilecti“, aby ujistil biskupy o plné katolicitě Menších bratří.
1219
V tomto roce kardinál Hugolín píše Řeholi pro chudé paní u sv. Damiána. Tato řehole je však velmi podobná řeholi benediktinské. Je v ní předepsaná přísná kajícnost, klauzura, avšak řehole nerespektuje františkánskou chudobu. Sestry skládaly sliby v duchu sv. Benedikta.
1219, 26. května
Svatodušní kapitula. Je rozhodnuto o novém rozeslání bratří a to do Německa, Francie, Maďarska a přes Španělsko do Maroka.
1219, 24. června
František odplouvá z Ankony do Akry, pak až do Damiaty, kde byl tou dobou křižácký tábor.
1219, podzim
František je mezi křižáky, předpovídá jejich porážku, což se také stane. Získá od papežského legáta povolení vydat se na své vlastní riziko a odpovědnost k sultánovi Melek-el-Kamel. Poté, co je vystaven zkoušce před sultánem, je přijat jako host a káže evangelium. Když však neviděl obrácení, odchází zpět do křižáckého tábora.
1219, 5. listopadu
Damiata je obsazena křižáky. František, znechucen přehnanými násilnostmi a vystupováním křižáckého vojska, se vrací do Sýrie.
1220, leden
5 bratří, poslaných do Maroka, je zavražděno mohamedány: stávají se tak prvomučedníky františkánského řádu.
1220, začátkem roku
František je v Acri. Pravděpodobně navštěvuje svatá místa.
1220, jaro nebo léto
František, znepokojen situací v Řádu, se vrací do Itálie spolu s Petrem Cattani, Eliášem a Cesarem da Spira. Vydává se k papeži a získává kardinála Hugolína coby protektora Řádu.
1220, únor – březen
Giacomo da Vitry dává v dopise z Damiety zprávu o Františkovi a jeho misii u sultána.
1220, 28. dubna
„Ab illa hora“ – list kardinála Hugolína adresovaný sv. Kláře.
1220
František se vzdává vedení řádu a předává tuto službu Petru Cattani.
1220, 22. září
Honorius III. bulou „Cum secundum“ zavádí noviciát.
1220 – 1221
Giacomo da Vitry se ve své kronice „Historia Occidentalis“ obšírně zabývá Řádem Menších bratří.
1221, 10. března
Umírá Petr Cattani.
1221, 30. května
Generální kapitula, řečená „Rohožková“. Bratr Eliáš jmenován vikářem. František předkládá novou písemnou formu řehole (tzv. nepotvrzená). Bratři však tuto řeholi nepřijímají, vytýkají jí přílišnou tvrdost. Je též rozhodnuto o nové misii bratří do Německa, vedenou Cesariem da Spira. Jejími účastníky jsou též: Tomáš Celano, Giordano da Giano, který o této misii napíše kroniku.
1221
Honorius III. potvrzuje „Memoriale propositum“. Tento dokument je považován za první „Řeholi Řádu kajícníků z Assisi“ – pozdějšího III. řádu sv. Františka.
1221 – 1222
František se věnuje plně kázání v oblasti centrální Itálie.
1222, 15. srpna
František káže v Bologni.
1223, začátkem roku
František se uchýlí na Fonte Colombo s bratrem Lvem a bratrem Boniziem, aby napsal novou řeholi. Ta je následně prodiskutována na generální kapitule 11. června a pak předložena papeži ke schválení.
1223, 29. listopadu
Papež Honorius III. potvrzuje řeholi bulou „Solet annuere“.
1223, 24.–25. prosince
Františkova vánoční liturgie v Grecciu.
1224
V tomto roce začíná nemoc sv. Kláry – následek příliš tvrdé askeze.
1224, 2. června
Generální kapitula – je rozhodnuto vyslat bratry do Anglie.
1224, léto
Bratr Eliáš má vidění (ve Folignu) a je mu ve snu oznámeno, že Františkovi zbývají již jen dva roky života.
1224, 15. srpna – 29. září
Během postu k poctě sv. archanděla Michaela, který František konal na La Verně, má František vidění ukřižovaného serafa a dostává od Pána dar stigmat. Pravděpodobně 14.–15. září.
1224, 10. září
4 bratři klerici a 5 bratrů laiků dorazí do Doveru v Anglii.
1224, říjen či začátek listopadu
František se vrací k Porziunkuli, a to cestou přes Borgo San Sepolcro, Monte Casale, Cittá di Castello.
1224 – 1225, od prosince do února
František káže v Umbrii a v Marce Ankonské. Cestuje na oslu, protože stigmata mu již znemožňují chůzi.
1225, březen
Navštěvuje sv. Kláru u San Damiáno. Jeho oční choroba se zhoršuje a je nucen zůstat zde na nějaký čas. Po naléhání bratra Eliáše se podrobí lékařské prohlídce a léčení, avšak bez výsledku.
1225, duben – květen
Ještě pobývá u San Damiáno, podrobuje se další léčbě, ale bez výsledku. Jedné noci dostane Boží příslib: totiž, že mu bude výměnu za toto utrpení dán život věčný. Následující ráno diktuje „Píseň bratra Slunce“.
1225, červen
František přidává k Písni bratra Slunce sloku o odpuštění a usmiřuje biskupa a starostu města Assisi. Dostává dopis od kardinála Hugolína. František se vydává na cestu do Rietského údolí.
1225, od června do 6. února 1226
V Rieti je přijat kardinálem Hugolínem a papežským dvorem. Potom cestuje do Fonte Colombo, kde někdy v červnu nebo v srpnu podstupuje kauterizaci spánků. I tato léčba zůstává bez úspěchu. Cestuje do San Fabiano, aby byl léčen jinými lékaři. Ti se pokouší o léčbu skrze ucho, ale též bezúspěšně. Vinice, která patřila tamnímu knězi, je úplně zdevastována přicházejícími návštěvníky, kteří toužili po setkání s Františkem. Díky Františkovým modlitbám je nakonec úroda větší než v jiných letech.
1226, duben
František je v Sieně kvůli posledním lékařským pokusům o jeho uzdravení. Jeho stav se však jednu chvíli natolik zhoršil, že sám světec si myslel, že umírá. Nadiktoval proto svůj „Malý testament“. Zůstává v poustevně zvané „Celle di Cortona“, kde také pravděpodobně diktoval tento testament.
1226, červenec – srpen
Během největších veder zůstává v Bagnara, v horách poblíž Nocera.
1226, konec srpna, začátek září
Jeho stav se zhoršuje a je přenesen do biskupského paláce v Assisi.
1226, září
František cítí, že jeho smrt se blíží, a tak se nechá přenést k Porciunkuli. Cestou nechá zastavit a požehná městu.
1226, 3. října
Žehná svým duchovním synům, umírá na holé zemi – večer 3. října (sobota). Velmi rychle se rozšíří zvěst o Františkových stigmatech a mnozí je přijdou uctít.
1226, 4. října
Tělesná schránka sv. Františka je v neděli slavnostně přenesena k San Damiáno, kde sv. Klára spolu se svými sestrami uctí Františkova stigmata. Tělo je pohřbeno v kostele San Gregorio (Jiří) v Assisi. Bratr Eliáš podává zprávu celému Řádu.
1227, 18. března
Umírá papež Honorius III.
1227, 19. března
Kardinál Hugolín je zvolen papežem a přijímá jméno Řehoř IX.
1227, 30. května
Na generální kapitule v Assisi je zvolen nový generální představený Řádu: bratr Giovanni Parenti.
1228, 29. dubna
Bulou „Recolentes“ vyzývá papež Řehoř IX. křesťany, aby vypomohli při stavbě baziliky ke cti sv. Františka.
1228, 16. července
Řehoř IX. slavnostně kanonizuje sv. Františka z Assisi. Tři dni nato (19. 7.) uveřejňuje bulu „Mira circanos“ o zapsání sv. Františka do Seznamu svatých.
1228, 17. září
Řehoř IX. znovu potvrzuje na žádost sv. Kláry „Privilegium chudoby“.
1228 – 1229
Tomáš Celano píše „První životopis“ sv. Františka.
1230, 25. května
Slavnostní přenesení ostatků sv. Františka do baziliky postavené k jeho poctě.
1230
Umírá český král Přemysl Otakar I., Václav I. se ujímá vlády. O ruku jeho sestry Anežky požádali téměř současně anglický král Jindřich III. a císař Fridrich II.
Anežka za podpory Řehoře IX. odmítá obě nabídky.
1230, 28. září
Řehoř IX. bulou „Quo elongati“ řeší pochybnosti bratří ohledně chápání Řehole a Testamentu sv. Františka.
1231
Umírá sv. Alžběta Duryňská, sestřenice sv. Anežky České.
Anežka se svou matkou Konstancií zakládá špitál U sv. Haštala. Do Prahy přichází první františkánská misie. Pravděpodobně ve stejném roce Anežka zakládá i klášter Na Františku. Věnuje na toto dílo celé své královské věno. Rozhoduje se pro vstup do řádu klarisek, jejichž prvních pět zástupkyň přichází na Anežčinu žádost do Prahy z Itálie (Trident).
1232
Český král Václav I., který Anežku horlivě podporoval, povolává do Prahy mužskou větev františkánů a zakládá pro ně klášter u sv. Jakuba.
1232
Na generální kapitule v Assisi je Giovani Parenti zbaven úřadu. Novým generálním představeným (ministrem) je zvolen bratr Eliáš.
1233
Doba „Aleluja“.
1234, 11. června
O letnicích vstupuje Anežka do kláštera klarisek.
1234, konec srpna
Sv. Klára píše Anežce České první list. Druhý je psán asi v letech 1235 – 1237.
1235
Anežka založila při svém klášteře také konvent Menších bratří (přísného zaměření). Tak vznikl první sdružený klášter ženský a mužský vůbec.
1237, začátek roku
Anežka žádá papeže o schválení nové řehole pro její konvent. Její žádost a text řehole, kterou chtěla schválit, se nedochoval. Anežka však stále více vnímala nedostatečnost Hugolínské řehole, která byla vlastně řeholí benediktinskou. Přísné postní předpisy byly nad síly zvláště pro sestry pocházející z Itálie, jelikož v naší zemi byla pro ně neúnosná zima. Na druhou stranu Hugolínská řehole nerespektovala františkánskou chudobu a ostatní specifikum serafického charismatu.
1237
Pražské špitální bratrstvo je papežem povýšeno na samotný řád křižovníků s řeholí sv. Augustina.
1238
9. května – dopis papeže Řehoře IX., ve kterém chválí ctnosti sv. Anežky, zvláště její pokoru.
11. května – Řehoř IX. zamítá Anežčin návrh řehole pro její klášter.
1238
Sv. Klára píše Anežce třetí list.
1238, 15. dubna
Anežka se vzdala špitálu a jeho majetku, který předala křižovníkům. Papež jí tento krok potvrdil a udělil pro její klášter privilegium chudoby.
1239, 15. května
Generální kapitula v Římě. Za přítomnosti Řehoře IX. je bratr Eliáš zbaven úřadu a na jeho místo je zvolen bratr Alberto da Pisa.
1240
Saracéni se blíží k San Damiano. Na modlitbu sv. Kláry a jejích sester je zachráněna jejich komunita i celé město Assisi.
1241
Umírá papež Řehoř IX. Novým papežem je zvolen Celestýn IV.
1241, 22. června
Na modlitbu sv. Kláry a jejích sester je město Assisi osvobozeno i od obléhání císařským vojskem.
1243
Je zvolen nový papež: Inocenc IV.
1243, 13. listopadu
Papež Inocenc IV. zamítá žádost sv. Anežky na úpravy v řeholi (vypuštění textu o sv. Benediktovi, privilegium chudoby, úprava postu atd.).
1243
Crescenzio da Jesi zvolen novým generálním ministrem.
1244, 4. října
Na generální kapitule v Janově vyzval generální ministr Crescenzio da Jesi všechny bratry, aby shromáždili a sepsali všechny vzpomínky na sv. Františka. Díky tomuto impulsu vznikají další legendy.
1245
Inocenc IV. potvrzuje „Hugolínovu řeholi“ pro klarisky.
1246, 11. srpna
Dopis z Greccia.
1246 – 1247
Tomáš Celano dokončuje „Druhý životopis sv. Františka“.
1247, 6. srpna
Inocenc IV. upravuje řeholi klarisek – zmínka o sv. Benediktovi je nahrazena zmínkou o sv. Františkovi, sestry měly již skládat sliby v duchu sv. Františka, řád klarisek byl postaven pod pravomoc generálního ministra a provinčních ministrů Menších bratří. Modlitba hodinek i postní praxe měla být přizpůsobena zvyklostem Menších bratří, avšak tato řehole hovoří o majetku sester a nepotvrzuje privilegium chudoby. Klára změnu nepřijímá a odvolává se. Ještě téhož roku začíná psát vlastní řeholi. Za předlohu vzala „Potvrzenou řeholi“ sv. Františka.
1249, 16. srpna
Smír krále Václava I. s jeho synem Přemyslem v klášteře sv. Anežky České.
1252 – 1253
Tomáš Celano končí „Traktát o zázracích sv. Františka“.
1252, 16. září
Ochránce řádu kardinál Rainaldo přijal novou řeholi sv. Kláry.
1252 – 1253
Sv. Klára zaslala text své řehole Anežce do Prahy.
1253
Sv. Klára píše Anežce do Prahy čtvrtý list.
1253, 9. srpna
Inocenc IV. potvrzuje bulou Řeholi sv. Kláry. Řehole byla schválena 9.8.1253 – tedy dva dny před smrtí sv. Kláry. Dne 10. srpna byla potvrzená řehole předána sv. Kláře.
Večer 11. srpna 1253 Klára umírá.
Sestry daly řeholi s papežskou bulou sv. Kláře do hrobu.
1254
Inocenc IV. potvrzuje Anežce, že sestry jejího pražského kláštera mohou zachovávat řeholi sv. Kláry.
1254
Umírá papež Inocenc IV. a na jeho místo je zvolen Alexandr IV.
1255
Kanonizace sv. Kláry. Proběhla někdy mezi srpnem a začátkem září, přesnější datum neznáme. Bula kanonizace má datum 26. září 1255.
1256
Zveřejněna „Legenda sv. panny Kláry“, připisovaná Tomáši Celanovi.
1258
Generální kapitula v Římě – bratr Giovanni da Parma (zvolen v Lionu 1247) je zbaven úřadu generálního ministra. Nově zvoleným generálním ministrem řádu je zvolen bratr Bonaventura z Bagnoregia, nazývaný též „Druhý zakladatel řádu“. Byl generálním ministrem 17 let.
1257
Přenesení těla sv. Kláry a přestěhování komunity sester ze San Damiáno do nynějšího kláštera sv. Kláry v Assisi. (San Damiano se nachází mimo hradby města, což bylo ve středověku velmi nebezpečné místo životu.)
1259
Anežka žádala papeže o opětovné potvrzení Klářiny řehole pro svůj klášter.
1260, 4. května
Papež Alexandr IV. potvrdil, že sestry pražského Anežčina kláštera mohou zachovávat řeholi sv. Kláry.
1260
Kapitula v Narboně pověří sv. Bonaventuru, aby napsal oficiální životopis sv. Františka.
1260
Vstupuje do Řádu bratr Angelo Clareno, jeden z budoucích vůdců Spirituálů. Umírá v roce 1337 ve věku 92 let. Znal osobně ještě bratra Lva (†1278), pravděpodobně i bratra Rufína (†1271).
1263
Kapitula v Pise potvrzuje Bonaventurovu „Větší legendu“ jako oficiální životopis sv. Františka.
1263, 18. října
Urban IV. potvrzuje bulou novu řeholi pro řád sv. Kláry (pozn.: Klářina řehole nebyla všude známa, jen u sv. Damiána, pak v Praze a několika málo klášterech v Itálii. Ostatní kláštery měly buď vlastní řeholi nebo Hugolínskou řeholi, a tak papež Urban IV. chtěl sjednotit tyto rozdíly).
Až roku 1406 sv. Colleta (Francie) znovu objevila a rozšířila řeholi sv. Kláry.
1266
Na generální kapitule v Paříži je rozhodnuto zničit všechny legendy o sv. Františkovi a ponechat pouze novou legendu Bonaventrurovu.
Pravděpodobným důvodem k tomuto kroku byla snaha o názorovou jednotu bratří, protože v této době již značně sílilo hnutí Spirituálů.
1278, 26. srpna
Anežčina vize o smrti Přemysla Otakara II.
1282, 2. března
Umírá sv. Anežka Česká.
1289, 18. března
Mikuláš IV. bulou „Supra montem“ potvrzuje novou řeholi III. řádu sv. Františka.
1310
Assiský biskup bratr Teobald zveřejnil oficiální dopis o porciunkulovém odpustku.
1318
Uveřejnění „Zrcadla dokonalosti“.
1325 – 1330
Angelo Clareno končí svou „Kroniku“. V této době vzniká mnoho nových životopisů sv. Františka, často pod vlivem Spirituálů.
Konec 14. století
Uveřejnění „Kvítků“.
