Sekulární františkánský řád v Plzni

"Margherita" je také jméno květiny, skromné a milé (kopretina). Původně však v řečtině jako i v latině Margarita znamenala perlu. Květina byla tak označena, protože se podobala perle na louce. Stejně by se mohlo říct, že Markéta by jako ženské jméno měla znamenat perlu mezi ženami. A Markéta z Cortony je zvláště drahá všem věřícím pro její příběh ženy - hříšnice, ale vždy ušlechtilé, ochotné dávat bez míry, dát se člověku stejně jako dát se Bohu.

Narodila se v roce 1247 v italském Lavianu, v oblasti poblíž Perugie, otec byl sedlák. Matka zemřela, když bylo Markétě osm let. Její macecha byla tvrdá a náročná. Přes problémy se dívka vyznačovala krásou, příjemným duchem i vystupováním, šlechetností srdce, osobním kouzlem a přitažlivostí, takže si získala srdce mladého šlechtice Arsenia z blízkého Montepulciana. Utekla za svým milým do šlechtického paláce. Ale rodina Arsenia ji oficiálně nepřijala. Zakusila zde nepřátelství a pohrdání, očekávané a přislíbené manželství se nikdy neuskutečnilo ani po narození dítěte.

Po devíti letech Arsenius tragicky zahynul na lovu, a Markétu přivedl pes do lesa, kde objevila jeho zkrvavené tělo. Vrátila se "plná bolesti a v slzách strhaného vzhledu" domů do Laviana, oděna v černém a zcela zahanbená, ale nepochodila a otec ji vykázal z domu i s dítětem. V zoufalství si sedla a plakala pod fíkovníkem. A v tom okamžiku pochopí, že lidskou lásku má nahradit láskou Božskou.

Tak odchází do Cortony, kde našla útošiště u dvou šlechtičen z rodiny Moscari v Cortoně. Tam se dostala do kontaktu s Menšími bratry. V kostele svatého Františka se účastnila modlitby hodinek, svatého Přijímání, kázání a poznává bratry, kteří ji duchovně vedli. Aby byla přijata do Třetího františkánského řádu, musela vytrvale žádat o vstup, také proto, že byla "příliš mladá a krásná."

Po vstupu do Třetího řádu roku 1275 se nešetřila ani v přísnosti života, v modlitbě a v kajícnostech. Službu druhým završila založením tzv. Domu Milosrdenství. Mimořádná pokora a pokání, kterým usmiřovala Pána za hříchy své i druhých (kterými trpěla, jako by byly její, od chvíle kdy je zjistila - u světských lidí, u kněží a dokonce biskupů) ji dělalo přesvědčivou, váženou. Ježíš ji dal jako zrcadlo a světlo pro duše. Posledních devět let svého života přebývala v ústraní cely na skále "zcela reklusa". Zemřela 22. února 1297. Svatořečena byla papežem Benediktem XIII. dne 16. května 1728.

Markéta není žena velké kultury, ani nevykazuje během svého života takovou intelektuální intenzitu jako například svatá Klára. Její psychologický život je skryt v touze po lásce, lásce absolutní a totální. Tato touha ji vede k hledání dokonalého objektu lásky, ještě dál než ta největší zklamání. Její život byl právě takový. Utrpení a smrt jsou pro ni prostředkem, kterým se uskutečňuje Boží milosrdenství.

"Každý den a pravidelně procházela ve své mysli Pánovo utrpení, zvláštním způsobem ho obnovovala ve svém srdci v pátek, který, jak říkala, je den,   kdy by se křesťané neměli oddávat radosti."

Kristus jí říká: "Právě toto tak velké ponížení z pokory tě učiní velkou mezi svatými, kteří jsou v nebi. Buď bílá pro nevinnost, červená pro lásku, neboť ty jsi třetí hvězda darovaná Řádu mého milovaného Františka. On je totiž první v Řádu Menších bratří, svatá Klára je druhá v Řádu mnišek, a ty třetí, v Řádu kajícníků." Zatímco svatá Klára spíše zůstává postavou kláštera, Markéta je světicí, která přebývá ve městě a ve světě. Rozhodla se pro novou formu, která nesla Františkovo jméno, pro Třetí Řád. Jde tedy stejnou cestou jako svatý František, to znamená cestou Evangelia, následování Krista chudého a ukřižovaného. (z přednášky IFS - Hagiografie, P. Petr Regalát OFM)

Nikoli ti

kteří se

tělem

nedotkli žen

Nikoli ty

které si

kostýmy

půjčují od

Madony

Jen

Láskou

čistí

Ptej se

krásné ženy

která hledala

lásku

ústy

rukama

tělem

a po vyhoření

jí ze všeho

zůstaly

smutné oči

utýrané srdce

a

slzy

které marnotratně

vylila

Bohu na nohy

Tehdy objala

poprvé

Lásku

silnější než

Smrt

A pak

objala Smrt

Láskou

a je živa

a vidí Boha

a smí

ošetřovat

ránu

v Jeho boku

(Čistí, P. Jiří Jan Vícha OFMCap.)